Mongolové
Mongolové, vl.jm. Mongol (odvážní) hist. ozn. všech národů, národností a kmenů mluvících jazyky mongolské větve altajské rodiny: vlastní M. (v Mongolsku a Číně), Ojrati, Burjati, Kalmykové (hl. v RF), Dahurové a Mongorové (v Číně), Mogolové (v Afghánistánu) aj. Staré kmeny M. vznikly míšením a asimilací pův. obyv. dnešního Mongolska a sv. Číny. V 10.st. byly ovládnuty Kitany; ve 13.st. většina kmenů (Najmani, Merkité, Kerejtové) sjednocena Cingischánem, který vytvořil stát, v jehož rámci vznikla mongolská národnost. V 15.st. se M. rozpadli na záp. (Ojrati) a vých. Vých. skupina se v 16.st. rozdělila na sev. (Chalchové) a již. (dnes většinou v Cíně). Všichni M. byli pastevci (koně, velbloudi, ovce), dříve kočovní, nyní polousedlí (sezónní pastva), lov a zeměd. hrály podřadnou roli. Náb. bylo animistické (šamanismus), v 16. až 17.st. přijali lámaismus; částečně byli kř. (nestoriáni). Od 13. století užívali písmo převzaté od Ujgurů.
