Burgundské království
Burgundské království, název několika státních celků na území dnešního Švýcarska a jv. Francie v 5.-11.st.; 1. říše Burgundů; její zákl. položen Aëtiem, který usadil 443 část Burgundů jako řím. voj. spojence do řídce osídlené oblasti Sapaudia (u Zenevského jezera). Po příchodu dalších skupin obdrželi Burgundi 457 statut foederátů. Vládu si udržela dyn. Gisichovců; po obsazení Lyonska (456-461) vytvořila nezávislý stát. Řím. obyv. v B. k. bylo nuceno přijmout germ. kolonisty do svých domů a odevzdat jim 2/3 příjmů a l/3 půdy. Zákony krále Gundobada dokládají splývání germ. a řím. aristokracie; za krále Sigismunda se Burgundi zřekli svého pův. ariánského vyznání. 532 bylo B. k. dobyto Merovejci a připojeno k franské říši; 2. dílčí král. franské říše; vzniklo rozdělením franské říše mezi Merovejce 561 z údělu krále Guntrama (†592); zahrnovalo vedle pův. říše Burgundů Provenci, Orléans, Troyes a Sens. V zemi se udržela částečná kontinuita římských institucí, zahr. obchod se Středomořím a práv. řád vycházející z Gundobadových zákoníků. Nositelem konsolidace B. k. za domácích válek ve franské říši byla feud. šlechta. V pol. 9.st. bylo B. k. v důsledku rozpadu franské říše rozděleno na tři samostatné celky: sz. oblast obdržel 843 Karel Holý, již., Dolní Burgundsko, 855 Karel Mladší a sv., Horní Burgundsko si podržel císař Lothar I.; 3. B. k. jako dílčí král. západofranské říše Karla Holého zahrnovalo 19 krajů (pagů) s m. Mâcon, Nevers, Auxerre, Troyes, Sens; nemělo zvl. krále, mezi feud. rody získali převahu Bosovci (Richard z Autunu), rivalové Kapetovců v boji o fr. korunu (Raoul Burgundský). Dědici Bosovců se stali sňatkem 952 Gilbert (†956) a Kapetovci (vedlejší větev, 956-1002); v pol. 10.st. se od B. k. oddělila Champagne a Troyes. Fr. král Robert II. se po 1002 neúspěšně snažil podrobit si burgundskou šlechtu a připojit ke král. doméně celé území; 1016 od něho oddělil Sens, Nevers, Auxerre, ostatní území se stalo vévodstvím (v.t. Burgundsko);4. Dolní Burgundsko, obsahující král. Provenci a lyonské knížectví, udělil 855 Lothar I. svému synu Karlu Mladšímu (†863). 863-879 dílčí král. západofranské říše, 879 Boso z Vienny zal. novou dyn. Bosovců, 928-932 byla země spojena s Horním Burgundskem pod vládou Welfů; 5. Horní Burgundsko, pův. spolu s Lotrinskem zvl. úděl Karlovců Lothara I. a Lothara II., meersenskou smlouvou 870 připadlo východofranské říši, 888 se osamostatnilo pod vládou Welfů. Zpočátku omezeno na oblast již. Švýcarska (tzv. král. jurské), postupně (928-932) Welfové získali i Dolní Burgundsko. Od ll.st. ekon. rozkvět B. k. (tranzitní obchod z Itálie do Champagne a Porýní). Vládnoucí rodina vymřela Rudolfem III.; na setkání něm. a fr. panovníka 1033 potvrzen jako dědic B. k. Konrád II. B. k. bylo od té doby spojeno osobou krále s řím.-něm. říší. V.t. Arelatské království.
