Buddha
Buddha [v sanskrtu probuzený, osvícený], asi 563-483 př.n.l.; vl. jm. Siddhárta Gautama; syn knížete z rodu Šákjů, zakladatel buddhismu. Podle buddhistické tradice opustil asi v 29 letech domov a putoval zemí jako asketa za lékem na utrpení. Po sedmi letech dosáhl v Uruvéle u Gáje vnitřního probuzení a stal se "vítězem nad smrtí", "člověkem šťastného údělu" a "učitelem věřících" (Sathar). B. putoval kraji vých. Indie, hlásaje své učení až do své smrti u Kusináry v zemi Mallů. V mahájánovém buddhismu je B. spasitelem všech věřících, který hlásal své učení bez rozdílu kastovní příslušnosti. Od postavy hist. B. je třeba odlišit B. legendárního, k němuž se váží historky ze života "dřívějších Buddhů" či příběhy askety Gautamy (Sramana Gautama) z období, kdy putoval jako bódhisattva (tj. bytost předurčená k získání osvícení či probuzení).
