Brecht Bertolt
Brecht Bertolt, 10. 2. 1898-14. 8. 1956, německý dramatik a spisovatel, div. režisér a teoretik div. 1924-1926 dramaturg Deutsches Theater v Berlíně (spoluprac. M. Reinhardta a E. Piscatora), 1933-1948 v emigraci (Dánsko, Švédsko, USA). 1948 se vrátil se svou manželkou H. Weigelovou do Berlína. 1949 vytvořil Berliner Ensemble, kde realizoval svou koncepci divadla (epické divadlo) analyzujícího spol. vztahy. Div. představení je v Brechtově pojetí konkrétní skutečnost (nikoli tedy iluzívní obraz nebo nápodoba života), odehrávající se v daném konkrétním čase a do tohoto času působící. Z díla: dramata Žebrácká opera, Vzestup a pád města Mahagony, Strach a bída třetí říše, Matka Kuráž a její děti, Zadržitelný vzestup Artura Uie, Dobrý člověk ze Sečuanu, Život Galileův, Kavkazský křídový kruh. Některé hry psal B. ve spolupráci (Pan Puntila a jeho sluha Matti s H. M. Wuolijokiovou, Vidění Simony Machardové s L. Feuchtwangerem), adaptoval Sofoklovu Antigonu, Shakespearova Koriolana, díla M. Gorkého (Matka ), J. Haška (Švejk v druhé světové válce ) a řady dalších. Své hry uváděl sám první na scénu. Psal též prózu ( Třígrošový román, Historky o panu Keunerovi ) a verše (č. výbor Sto básní, sl. výbor Kriedou na múr ); součástí Brechtovy lyrické tvorby jsou i songy z jeho her. Své pojetí div. vyložil B. zvl. ve spise Malé organon pro divadlo. Svým pojetím div. i příkladem svého dram. a režisérského díla ovlivnil B. ve světovém měřítku moderní dramatickou tvorbu i inscenační tech. Mez.Len.c. (1954).
