Brahms
Brahms [bráms] Johannes, 7. 3. 1833 Hamburg, Německo - 3. 4. 1897 Vídeň, Rakousko - něm. skladatel; od 1862 žil převážně ve Vídni. Vystupoval též jako klavírista a dirigent. Přítel mj. J. Joachima a C. Schumannové; zásahem u nakl. F. A. Simrocka ve prospěch Moravských dvojzpěvů přispěl k proniknutí A. Dvořáka. Brahmsovi byly vzdáleny poetizující tendence novoromantismu i operní tvorba (podpis na protiwagnerovském manifestu 1860); ve své době oceňován zvl. E. Hanslickem, jeho díla propagoval H. von Bülow. Těžiště díla je v tvorbě symf., komorní a písňové. Ve čtyřech symfoniích (c moll, D dur, F dur, e moll) navázal na symf. myšlení Beethovenovo a spojil romant. citlivost s klas. tektonickou kázní. V koncertech (klavírní d moll a B dur, houslový D dur, dvojkoncert pro housle a violoncello a moll) dotvářel jednotu obou zúčastněných partnerů. Osobitě rozvinul cyklickou sonátovou formu v komorní tvorbě (klavírní kvartety, tria a kvintet, smyčcové kvartety, houslové a violoncellové sonáty) a formu variací (orchestrální Variace na Haydnovo téma, klavírní Variace a fuga na Händelovo téma). Rozsáhlá tvorba písňová (Čtyri vážné zpěvy), dále kantátová (Německé requiem) a klavírní (Uherské tance, balady, intermezza, rapsódie). B. ovlivnil řadu skladatelů z konce století, z českých J. Suka, V. Nováka a L. Vycpálka.
