lešení
lešení, součást zařízení staveniště dočasně podporující budovanou konstrukci a umožňující stav. a montážní práce (zdění, omítání, montáž konstrukcí, dop. materiálu a jeho uložení). L. pro pozemní stavby jsou v ČR převážně trubková; skládají se z ocelových trubek svislých, vodorovných a šikmých, které jsou spojeny spojkami do tvaru příhradové konstrukce. Jiným typem jsou l. Haki, složená ze svislých sloupků a vodorovných příhradových nosníků, které se zasouvají do třmenů přivařených na sloupcích. Moderní lešení bývají sestavena z rámových prvků, často hliníkových. Starším typem jsou lešení štenýřová, tvořená dřevěnými sloupy a podlahami, dnes již nepoužívaná. Lehká prac. lešení pro přízemní stavby nebo práce v místnostech jsou l. kozová. Ochranná l. (stříšky) chrání chodce podél budov na chodnících před pádem omítky z porušených fasád. K ochraně prac. při stavbě před pádem do hloubky se používají bezpečnostní sítě, které se napínají mezi trubkovými konzolami vysunutými z hotové části konstrukce pod pracovištěm. Pro drobné opravy se používají klece zavěšené na lanech upevněných na konzolových trámech vysunutých z budovy. L. pohyblivá se hodí pro dlouhé stavby, neboť je lze stavět po částech. Mezi l. lze počítat také bednění a podpěry betonových konstrukcí a l. pro montáž ocelových konstrukcí. Tato lešení tvoří na inženýrských stavbách, zvl. mostních, velké samostatné konstrukce, které umožňují, aby stavba byla vůbec realizována; ponechávají se tak dlouho, dokud konstrukce není samonosná.
