štěstí
štěstí, slov. šťastie, ang. happiness (též luck hl. ve smyslu úspech a hov. 'klika' - good luck - mnoho štěstí, úspěchu) - 1. příznivá náhoda, zdar, úspěch; pocit fyzického, duševního i soc. blaha; stav a pocit plného uspokojení; libý prožitek seberealizace; 2. filoz. morální kategorie označující takový stav člověka, v němž prožívá plnost svého bytí, svou seberealizaci. Původně zdar, příznivá náhoda nebo zdařilá účast (ve starořečtině eudaimoniá = přízeň bohů, ve slovanských jazycích sčęstje = dobrý úděl). V dalších významech schopnost prožívat smysluplnost skutečnosti na rozdíl od eutychie (přízeň okolností, příznivé události). Rozlišují se subjektivní a objektivní aspekty štěstí. Některá učení zdůrazňují subj. prožitky, tíhnou filoz. k subj. idealismu; real. orientovaná etika však upozorňuje na význ. obj. podmínek š. Po subjektivní stránce je š. spojeno s pocity libosti, slasti nebo blaha, jindy s pocity radosti z pozitivního rozvíjení a využívání sil a schopností; jindy naopak byl spatřován ideál života ve vyhasínání prožitků, emocí a afektů, ve stavu duševního klidu, ataraxie nebo nirvány. Tyto ideály mohou být spojeny i s úpadkem životních sil nebo se snahami o umrtvování života. Podle některých existencialistů (A. Camus) je schopnost prožívat štěstí spjata se schopností snášet strádání a bolest, což ve své jednotě vyjadřuje "hlubiny lidské osobnosti". Je-li však š. chápáno jako rozmach životní a tvůrčí energie, pak prožívání takového "vysokého štěsti" (J. W. Goethe) svědcí o věrnosti životní pravdě. Taková forma š. je protikladná stavům lhostejnosti a ochablosti, jež charakterizují stagnaci vnitřních sil a potlačování lidských možností. Pokud je š. chápáno tvůrčím způsobem, znamená realizaci vnitřní svobody, uskutečňování nejhlubších lidských tužeb. Pak by zřeknutí se š. bylo zradou sebe sama, vyhasnutím tvůrcích životních stimulů. Přemění-li se lidská existence v pouhé existování, v holou povinnost, ztrácí-li se plný zážitek byti, vede to k vnitřní devastaci. Š. se realizuje jen v komunikaci, ve vzájemné výměně činností a zážitků, nikoliv v izolaci od lidí; předmětem š. v pravém slova smyslu nemůže být věc, nýbrž jen osoba. Protože š. závisí též na vnějších okolnostech, může se stát pro určitý konkrétní subjekt nedosažitelným. Tato závislost vnáší do problému š. prvky tragična. V té míře, v níž subjekt může nepříznivým okolnostem čelit, lze překonávat zklamání a těžké ztráty.
