řecký jazyk
řecký jazyk, řečtina - flexívní jazyk indoevr. rodiny s dlouhodobou tradicí. Utvářel se od 3.tis. př.n.l. Nejst. forma, doložená písemně v krétskomykénském lineárním písmu B, tzv. mykénština, se vytvořila v 3. čtvrtině 2.tis. př.n.l. Na přelomu 2. a l.tis. př.n.l. se vytvořily tři zákl. dialekty: iónsko-atický, aiolský a dórský. Nejst. písemná památka pomykénské řečtiny je nápis na váze z 8.st. př.n.l. Atické nářečí se stalo od 3.st. př.n.l. základem tzv. obecného jaz. koiné, který se po výbojích Alexandra Velikého rozšířil po celém řec. světě. Je doložen např. v jaz. Nového zákona. Přirozený vývoj lit. jaz. byl v 1. a 2.st. n.l. pozastaven archaizujícím aticistickým hnutím, jehož normou byla klas. atičtina 5.st. př.n.l. Mluvený jaz. se dále vyvíjel na zákl. obecného jaz., z něhož vznikla novořečtina a její dialekty. Tato dvojjazyčnost (diglosie) byla v 19. století posílena vytvořením umělého archaizujícího spisovného jazyka kathareusy (řec. katharos - čistý), vedle hovorového lidového jaz. dimotiki, který se až zákonem z 1976 stal státním spisovným jazykem.
