řecká literatura novodobá

řecká literatura novodobá, od 1453 do současnosti; její počátky jsou v byz. liter. psané lid. jaz. a v krétské liter. 16.-1.poloviny 17.století (V. Kornaros, G. Chortatzis, 16.st.), kde vzkvétalo drama, idyla, rytířský epos. Po pádu Kréty do rukou Turků 1669 byly pro další vývoj důležité Jónské ostrovy, zvl. Kerkyra a Zakynthos, kde se spojily it. vlivy a řec. folklórní prvky a daly vznik sedmiostrovní škole (D. Solomos, A. Kalvos, A. Valaoritis). Po vzniku samostatného řec. státu 1830 převládl archaizující směr athénské romant. školy nazvaný podle cařihradské čtvrti Fanar, sídla patriarchátu, fanariotský (A. R. Rangavis, A. Sutsos, 1803-1863). O kompromisní řešení tzv. jaz. otázky, sporu mezi dimotikisty, přívrženci lid. mluveného jaz., a archaisty, přívrženci tzv. kathareusy, usiloval A. Korais. uplatnění lid. jaz. v próze se zasloužil J. Psycharis románem To taxidi mu (Moje cesta), E. Roidis a v poezii K. Palamas. V poetice přejímal vlivy parnasismu a symbolismu (Dvanáct zpěvů cikána. Císařova flétna ). Na konci 19.st. byla v oblibě národopisná žánrová povídka (A. Eftaliotis, 1849-1923, J. Drosinis, A. Papadiamandis, A. Karkavitsas), zakl. měšťanského románu je G. Xenopulos. V poezii se prosazovala lyrika (J. Drosinis), reflexívní lyrika (K. Kavafis, A. Sikelianos), na nižší úrovni zůstávala dram. liter. Na vývoj liter. v obdobl po l.svět. válce měla vliv porážka Řecka v tzv. maloasijském tažen1 1922, po níž následovalo vystěhování l,5 mil. Řeků z Turecka do Řecka. Tyto události daly vznik tzv. maloasijské škole. Z prozaiků k ní patřili S. Myrivilis, I. Venezis, J. Theotokas, K. Politis, z básníků zejm. J. Seferis. Po Seferisovi hledala řec. poezie možnosti v tvůrčích postupech surrealismu (A. Embirikos, *1901, N. Engonopulos, N. Gatsos, *1916). Za 2.svět. války podporovala liter. odpor proti okupaci (A. Sikelianos, K. Varnalis, M. Lundemis). Z poválečných prozaiků vynikli N. Kazantzakis, z básníků J. Seferis, . Elytis, K. Varnalis a J. Ritsos.