řádový dům
řádový dům, sídlo konventu duchovních řádů. V záp. kř. je pův. podoba ř. d. spjata s ustanoveními benediktýnské řehole. Do 10.st. se ustálil všeobecně uznávaný závazný kánon pro stavbu benediktýnských klášterů, které měly představovat "boží dílny"; v praxi však byla konkrétní podoba ř. d. determinována terénem a zájmy či fin. možnostmi zakladatele. Ideální schéma kláštera zachycuje tzv. sanktgallenský plánek. Klášterní stavby byly sestaveny do tří uzavřených provozních okruhů. První okruh (tzv. vnitřní klauzura) tvořily konventní kostel, budova konventu (zde se nacházely kapitulní síň, mnišský sál, společná ložnice mnichů, refektář s kuchyní a zásobárna), případně nemocnice a noviciát; na přechodu 1. a 2. okruhu byly situovány opatský dům a škola. Druhý okruh zahrnoval obydlí laiků a hosp. a výr. objekty, třetí okruh budovy pro hosty a poutníky. Od 12.st. bylo benediktýnské schéma obměňováno pro potřeby nových duchovních řádů; u řádu cisterciáků byla vždy polovina klauzury určena mnichům a polovina laikům, objekty městských řádů (většinou dominikánů, minoritů) se přizpůsobovaly městským dispozicím, rytířské řády vytvářely kombinaci kláštera a hradu. U jednotlivých řádů byly ř. d. obvykle specificky označeny: klášter (mnišské řády), kanonie (řeholní kanovníci), komenda (rytířské řády), kartuzie (kartuziáni), paraklet (celestýni) atd. Od 16.-17.st. docházelo k uvolnění tradičních dispozic ř. d., zejm. po tridentském koncilu. V.t. řády duchovní; řehole; řeholní dům.
