činohra
činohra 1. obecné ozn. pro tzv. mluvené divadlo, tj. jeden z hl. typů div. tvorby vedle div. zpívaného (opera, zpěvohra), pohybového (balet, pantomima), mechanického (loutkového, stínového), popř. kombinovaného (opereta, muzikál);2. dram. žánr, slučující v sobě určité charakteristické znaky tragédie a komedie; z tragédie převzala č. vážnost tématu a zpravidla spol. závažný konflikt, z komedie všednost tématu a charakterů, popř. přítomnost komických prvků. Dominantním znakem tematického okruhu č. jsou příběhy všedního života, obraz života soudobé spol.; důraz je kladen zvl. na psychol. postav. C. jsou psány v próze a počítají ve zvýšené míře s citovou působností na diváka. Předchůdcem č. byla v antice tzv. nová atická komedie, v řím. liter. Terentius, v alžbětinském div. T. Heywood; typ č. vytvořili zejm. D. Diderot a G. E. Lessíng, kteří byli i nejvýzn. teoretiky tohoto žánru;3. název pro soubor, který se věnuje uvádění č. (činohra ND).
