český jazyk
český jazyk, čeština - jazyk ze skupiny jaz. západoslovanských. Z rozdílnosti funkcí vyplynulo vnitřní rozvrstvení češtiny, takže nyní zahrnuje : češtinu spisovnou - užívá se vesměs v projevech psaných, ve škole a ve veř. styku též v podobě mluvené; jako důležitý nár. sjednocující činitel je spisovná čeština kodifikována po stránce tvarové, grafické a výslovnostní; češtinu běžně mluvenou - v ní se rozlišují tradiční venkovská nářečí, která se však udržují hl. na Moravě a v okrajových oblastech Čech; přirozeným vývojem se rozdíly mezi nimi stírají a vznikají interdialekty. Z nich nejdůl. je tzv. obecná čeština (se základem středoč., v obměnách se šíří i na Moravu), některé její znaky pronikají do mluvené formy spisovného jaz. a působí větší proměnlivost jeho normy. - V češtině je přízvuk na první slabice (na většině území), 5 párů samohláskových fonémů rozlišených délkou (hrana: hrána; o: ó však jen ve slovech cizího pův.), 25 fonémů souhláskových (též r: ř, místo g ve většině slovanských jaz. má čeština h), dvojhláska ou (v.t. hláska). Typologicky jde o jaz. flexívní, v němž koncovky plní více funkcí zároveň; vyjadřují např. rod, číslo i pád nebo osobu, číslo, čas ap. Podmět nemusí být vyjádřen; u záporu je negováno sloveso i popřený člen. Slovosled nemá většinou funkci gramatickou. Tyto hl. znaky sdílí čeština s dalšími jazyky (západoslovanskými, z nichž je jí nejblíže slovenština. čeština je však (hl. ve spisovné vrstvě) tvarově, zejm. ve skloňování, diferencovanější (má i vokativ). Slovní zásoba obsahuje mnoho nově utvořených slov z domácích nebo jiných slovanských základů. Písmo je latinské, doplněné diakritickými značkami. Č. j. je písemně doložen od 10.st., od 12.st. nastal rychlý rozvoj. Spisovná čeština se formovala na zákl. středoč. nářečí od 14.st.; význ. vliv mělo působení M. J. Husa. V 16.st. dosáhla značné vyspělosti lit. tříbením, mluvnicí a slovníkovou kodifikací. Soustavnému vědeckému popisu češtiny i praktické péči o spisovný jaz. je věnována pozornost zejm. od počátku nár. obrození (J. Dobrovský, J. Jungmann, J. Gebauer; v.t. bohemistika). Střediskem dnešního výzkumu je Ústav pro jazyk český AV ČR. Zabývá se věd. popisem gramatické stavby a slovní zásoby spisovné i nespisovné, a to i z hlediska historického, teorií i praxí jaz. kultury, kvantitativním výzkumem češtiny, vydává slovníky, kodifikační a popularizační příručky, časopisy. V.t. obecná čeština.
