český balet
český balet, tradice sporadických baletních představení v Čechách sahá do 16.st. První stálý baletní soubor vznikl v Prozatímním div. Podmínky k soustavnému rozvoji č. b. byly vytvořeny až v ND. Profil prvního dvacetiletí formoval A. Berger, jenž ovlivněn it. baletem inscenoval výpravné balety-féerie, pro hl. role angažoval it. tanečnice. Vliv č. umělců vzrostl za choreografa A. Viscusiho (1901-12), který se orientoval na baletní tvorbu O. Nedbala. Pod jeho vedením vynikly zvl. č. tanečnice A. Korecká, M. Dobromilová. Podnítil též zájem o rus. balet jak uváděním rus. baletních děl, zejm. P. I. Čajkovského, tak spoluprací s rus. tanečnicemi (T. Karsavinová). Vliv rus. baletu zesílil v 20. letech za R. Remislavského a působením tanečnice J. Nikolské. V 30. letech byla nejvýzn. tvorba J. Jenčíka, který usiloval o rozbití strnulých baletních konvencí. Po 1918 nastal rozvoj č. b. i mimo Prahu (Plzeň, Brno, Ostrava). Zvl. pozoruhodná byla činnost I. V. Psoty a M. Cvejičové v Brně, vycházející z inscenací soudobé moderní baletní tvorby (I. Stravinskij, B. Martinů, R. M. Glier, S. S. Prokofjev). - Výrazný vzestup úrovně č. b. nastal po 2.svět. válce. Byl ve znamení dvou č. choreografů, S. Machova (ND v Praze) a l. V. Psoty (Státní div. v Brně). Machovův program směřoval k rozvíjení nár. tradic, Psota se orientoval na klas. repertoár Dagilevova baletu. V 50. letech rozvíjeli jejich program J. Blažek, A. Landa, J. Němeček, R. Karhánek, J. Nermut. V 60. letech k nim přistupují L. Ogoun a P. Smok. Vysoké um. úrovně dosáhli tanečníci O. Skálová, M. Kůra, V. Jílek, R. Elingerová, D. Ledecká, v dalších letech M. Drottnerová, M. Pešíková, V. Harapes, z nejmladší generace H. Vláčilová, J. Kůrová, M. Vítková, L. Kafka. Repertoár č. baletních souborů tvoří vedle zákl. klas. děl hl. tvorba sovětských autorů (S. S. Prokofjev, B. V. Asafjev, A. I. Chačaturjan) a tvorba č. a sl. skladatelů (Z. Vostřák, J. Hanuš, M. Vacek, W. Bukový). - Scénou experimentálního charakteru Balet Praha (1964 - 70), zal. L. Ogounem a P. Smokem. V jeho repertoáru převládaly inscenace tanečně ztvárňující nebaletní hudbu (L. Janáček, Listy důvěrné ). Na program této scény navazuje Pražský komorní balet P. Šmoka (zal. 1980). Výchovu mladé generace zajišťují školy stř. stupně (konzervatoře) a vysoké školy (AMU, JAMU).
