česká hudební emigrace
česká hudební emigrace, několik generací č. hud. skladatelů, kteří pro nepříznivé sociální, polit., um. a náb. poměry ve své vlasti odešli zejm. v 2.pol. 18.st. z Čech a působili v cizině. Někteří se zcela přizpůsobili cizímu prostředí, jiní si zachovali svůj vztah k vlasti (občasné návraty, písemný styk); zpravidla u všech se však projevovaly prvky č. melodiky a rytmiky, které je spojovaly s č. hud. tradicí. Od 40. let 18.st. do zač. 19.st. odcházeli č. skladatelé pěti zákl. směry : a) do Německa (mannheimská škola, F. a J. Bendové, J. Čart, A. F. Bečvařovský, F. Lauska), b) do Vídně (J. A. Stěpán, J. K. Vaňhal, F. A. Míča, L. Koželuh, P. a A. Vraničtí, V. Jírovec, J. V. Voříšek, F. Krommer-Kramář), c) do Itálie (J. Mysliveček, V. Pichl), d) do Francie (J. Kohout, J. K. Krumpholz, J. V. Stich, J. L. Dusík, A. Rejcha), e) do Ruska (J. A. Mareš, J. Práč). Méně význ. byl podíl č. h. e. v angl. hud. životě (A. Kammell). - C. h. e. měla význ. podíl na vývoji evr. hud.; důležitý byl též její význam pedagogický.
