ČR, SR - Příroda
ČR, SR - Příroda, - Nejzáp. bodem je obec Krásná, okr. Cheb, nejvých. nejsev. Lobendava, okr. Děčín, nejjiž. Vzdušná vzdálenost Z-V je km, největší šířka 240 km (kolmo ke středu mapové délky), nejmenší (Králíky-Mikulov) 143 km. Výškově převažují středohorské výšky: 200 až 1 500 m n.m. 85%, pod 200 m n.m. 13%, nad 1 500 m n.m. 2%. Průměrná nadmořská výška je 450 m. Nejvyšší je Gerlachovský štít, 2 655 m n.m., ve Vysokých Tatrách, nejnižší výtok Bodrogu, 94 m n.m., u Stredy nad Bodrogom. Nejvýše položenou obcí je Štrbské Pleso, okr. Poprad, l 350 m n.m., nejníže Veľké Trakany, okr. Trebišov. 103 m n.m. GEOLOGIE: Geol. stavba ČS a SR patří dvěma základním geol. jed. Evropy: epivariské platformě a čs. části Karpat. Č. masív uvnitř platformy představuje středohorsky zdvižený trup. Základem epivariské platformy jsou mořské sedimenty proterozoika (v Čechách tzv. algonkium), většinou hercynsky překrystalované v č. masívu (tzv. moldanubické patro, které buduje na povrchu jihočeskou vysočinu). Po částečné konsolidaci kadomské koncem proterozoika uložila moře české a moravské paleozoikum (kambrium) až po spodní karbon; v č. masívu byla platforma definitivně zkonsolidována hercynským vrásněním. SV č. masívu zasáhlo možná i vrásnění kaledonské. Variské vrásnění provázel výstup velkých žulových těles. V karbonu a permu vznikly v mezihorských oblastech a předhlubních hercynid sladkovodní, eventuálně i paralické uhelné pánve (Plzeňská, Kladensko-slánsko-rakovnická, Ostravsko-karvinská). V juře zaplavilo č. masív od SZ k Brnu v několika fázích širokým průlivem moře propojené do Karpat, kde se usadily slínovce, jílovce, pískovce i vápence. Po hercynském vrásnění saxonská tektonika zdvíhá postupně okrajová pohoří č. masívu. Od st. třetihor až do pleistocénu trvala v několika fázích sopečná činnost (Doupovské h., Č. středohoří, Komorní hůrka, Zelezná hůrka v Čechách, Roudný, Venušina sopka na sev. Moravě). - Do zač. druhohor se oblast pozdějších čs. Karpat vyvíjela dosti podobně jako č. masív, ovšem byla značně jižněji než nyní. Vrásněním se rozpadala na menší celky, shrnuté v několika etapách do nynějšího pásemného pohoří při okraji platformy. Vrásnění Karpat bylo alpínského typu; v Západních Karpatech ve svrchní křídě vytvořilo a koncem třetihor nasunulo mohutné příkrovy. Příkrovy svrchnokřídového stáří vytvořily centrální jaderné pásmo (vnitřní Karpaty). Hl. příkrovy jsou križňanský a chočský, silický. Po mladotřetihorním rozlámání bloku vnitřních Karpat a denudaci části příkrovů vystoupila na povrchu kryst. jádra (Vysoké Tatry, Malá Fatra, Nízke Tatry). Ve třetihorách byly Karpaty s přilehlým okrajem platformy zality mořem, jež usadilo písčité, jílovité usazeniny až 4 000 m mocné. Na S od jaderného pásma vnitřních Karpat z nich vznikl mladotřetihorním zvrásněním sev. od Dunaje oblouk flyšového pásma. Při vrásnění bylo flyšové pásmo přesunuto až přes okraj platformy. Vytvořily se příkrovy (ždánicko-podslezský, slezský, magurský). Pohyby byly provázeny sopečnou činností hl. v miocénu, zčásti i ve čtvrtohorách (andezity, ryolity, dacity a jejich tufy). Nerostné bohatství . Většina česko-slovenských zásob černého uhlí je v Ostravsko-karvinské pánvi, hnědého uhlí v Severoč. a Sokolovské hnědouhelné pánvi a v Handlovské pánvi; lignit v Českobudějovické pánvi, na již. Moravě, v Novákách, Handlové. Ložiska zemního plynu a ropy jsou na Moravě a na Slovensku. Železná ruda je v menších ložiskách nučicko-chrustenických, ve Sl. rudohoří aj., dále rudy barevných kovů (Příbram, Kutná Hora, Jizerské hory, Krkonoše, Jeseníky, Sl. rudohoří), fluorit (Krušné hory), zlato (Kremnica, Banská Stiavnica, stř. Čechy), rudy uranu; sůl (u Prešova), grafit (zvl. v již. Čechách), kaolín (na Karlovarsku, Plzeňsku, Znojemsku). Téměř všude se vyskytují stav. hmoty všeho druhu (cihlářské hlíny, kamenivo, vápence a mramory, ozdobné kameny). HOROPIS: Obě geol. jed., č. masív a čs. Karpaty, se vyvinuly horopisně odlišně, a to jako trupová pohoří Česká vysočina a jako pásemná pohoří Západní Karpaty. Obě jsou geomorfologickými provinciemi subsystému hercynských pohoří stř. Evropy. Odděluje je zhruba čára spojující Ostravu přes Moravskou bránu se Znojmem. Zeměpisný ráz obou geomorfologických provincií je odlišný nejen povrchovými tvary a jejich vývojem, ale i podnebně, rostlinstvem atd. V záp. části státu se Č. vysočina člení na šest geomorfologických subprovincií: Šumavskou, Česko-moravskou, Krušnohorskou, Krkonošsko-jesenickou, Poberounskou, Českou tabuli. Největší výšky dosahuje Č. vysočina v Krkonoších pohraniční Sněžkou, l 602 m n.m. - Ve vých. části ČR a SR se Záp. Karpaty dělí na vnější, flyšové pásmo, stř., jaderné pásmo, na sopečné pásmo, mezihorní kotliny a na nížiny. Člení se na geomorfologické subprovincie Vněkarpatské sníženiny, Vnější Záp. Karpaty (Vonkajšie Západné Karpaty), Vnútorné Západné Karpaty. Na území státu zasahují též části sousedních geomorfologických jed., jako oblast Slezská nížina (část subprovincie Středopolské nížiny), provincie Východné Karpaty (subprovincie Vonkajšie Východné Karpaty, Vnútorné Východné Karpaty), ze subsystému Panonské pánve části provincií Západopanónska a Východopanónska panva. VODOPIS: Vodopisně patří ČR a SR k soustavě labské, oderské, viselské a dunajské, tj. k pomoří Sev., Baltského a Černého moře. Hl. č. řekou je Labe s Vltavou; mor. Odra, Morava s Dyjí; hl. sl. řekou je Dunaj s Váhem, Nitrou, Ipelem, Bodrogem a Dunajec s Popradem. Jezera jsou většinou pův. ledovcového, jsou malá a hosp. nevýznamná, soustředěná hl. na území Tater (největší je Veľké Hincovo pleso, 20,08 ha). Velký hosp. význam mají naproti tomu rybníky, které měly v minulých st. téměř dvojnásobný rozsah. Soustředěny jsou hl. v Jihoč. pánvích, na Českomor. vrchovině, již. Moravě. Největší jsou Rožmberk, Svět, Bezdrev, Nesyt. Přehradní nádrže (energetické, akumulační, retenční, rekreační, vodárenské) byly vybudovány hl. po 2.svět. válce: vltavská kaskáda (přehradní nádrž Lipenská, Orlická, Kamýk nad Vltavou, Slapy, Stěchovice, Vrané nad Vltavou), vážská kaskáda (Liptovská Mara, Krpeľany, Hričov, Nimnica, Sľňava), přehradní nádrž Oravská, Domaša, Zemplínska šírava, Nechranice, Hracholusky, Římov a mnohé další. PODNEBÍ: ČR a SR je protáhlým tvarem svého území na přechodu mezi převážně oceánským a převážně vnitrozemským podnebím. Ročně se na území ČR a SR pohybuje kolem 65 cyklonálních skupin, které přinášejí skoro každotýdenní změnu počasí. Nejteplejší oblastí je Podunajská nížina (roč. průměr nad 10°C), nejnižší roč. průměr má Lomnický šít -3,7° C. Teploty ubývá s nadmořskou výškou. Nížiny a pahorkatiny mají průměrně 450-600 mm srážek, h. 1 000 až 2 000 mm ročně. V záp. polovině ČR a SR převládají větry záp. složky, ve vých. části složky sev. a jižní. PUDY: se vyvinuly na přechodu mezi oceánským a vnitrozemským podnebím; převažují hnědé lesní půdy a půdy černozemní se všemi přechodnými typy. Uplatňuje se výšková pásmovitost a pestré geol. složení podkladu. Nejúrodnější jsou černozemní a sprašové půdy. ROSTLINSTVO: Skládá se z pěti velkých květenných oblastí (středoevropská-hercynská, sudetská, západokarpatská, východokarpatská a panonská). Hercynská a sudetská oblast jsou pův. lesní společenstva na málo výživném podkladu. Oblast západokarpatské květeny je největší (je v karpatských pohořích, s různým podkladem i podnebím, s uplatněním vlivu čtvrtohorního zalednění), panonská oblast středoevr. a jihovýchodoevr. květeny je v oblasti nížin a pahorkatin s teplomilnou květenou luční, hajní a lužní. Nejmenší je oblast východokarpatské květeny; převážně lesní rostlinstvo na flyšovém podkladu s balkánskými prvky. Vlivem osídlení se neustále zmenšoval podíl lesa; jeho plocha byla (1983) 4 581 833 ha (zeměd. půda 6 840 000 ha, 1983). Na území ČR a SR roste přes 3 000 druhů cévnatých rostlin a mnohem větší počet nižších rostlin. ZVÍŘENA: Náleží k oblasti paleoarktické, do její sev. podoblasti eurosibiřské, a to převážnou částí do pásma hájů a menší nížinnou částí do pásma stepí (někdy též panonský úsek). Hájní pásmo se člení na západní úsek (českomoravský) a vých. (podkarpatský) a na horské území České vysočiny a provincie karpatských pohoří. V ČR a SR je nejpočetnější skupinou hmyz (asi 40 000 druhů); z obratlovců tu žije 72 druhů ryb, 365 druhů ptáků, přes 90 druhů savců, 18 druhů obojživelníků a 12 druhů plazů. Mnoho živočichů bylo aklimatizováno. OCHRANA PŘÍRODY: 13% rozlohy státu je chráněno velkoplošnými chráněnými územími (4 nár. parky, 32 chráněných krajinných oblastí), necelé 1% (114 000 ha) ve více než 1 000 chráněných území maloplošných (státní přír. rezervace, chráněná naleziště, chráněné přír. památky). Přes 200 druhů rostlin a 330 druhů živočichů bylo vyhlášeno za chráněné druhy (v.t. ochrana přírody). V.t. barevnou ilustrační přílohu.
