železnice
železnice, 1. dop. cesta, na které je pohyb vozidla směrově vázán kolejí, tj. párem ocelových kolejnic o určitém rozchodu; ž. je nejznámější a nejrozšířenější mezi drahami, proto se s její představou zpravidla spojuje obecný pojem dráhy - jako označení ž. Po tech. stránce se ž. rozlišují především podle rozchodu na normálně rozchodné s rozchodem kolejnic 1 435 mm, širokorozchodné s rozchodem větším než 1 435 mm (1 524, 1 600, 1 672 a 1 676 mm) a úzkorozchodné železnice s rozchodem menším než l 435 mm (600, 750, 760, 1 000 a 1 067 mm); nejrozšířenější je normální rozchod, který je zaveden ve všech evr. státech s výjimkou Ruska a Finska (rozchod l 524 mm), Irska (l 600 mm) a Španělska a Portugalska (1 672 mm); ve svět. měřítku jsou asi dvě třetiny kilometrické délky ž. o normálním rozchodu a zbývající třetina připadá přibližně stejným dílem na ž. o širokém a úz kém rozchodu, který je zaveden v různých zemích zpravidla vedle normálního nebo širokého rozchodu jako hlavního pro ž. sloužící veř. dopravě. Podle polohy k povrchu země se ž. rozlišují na pozemní, které převážně sledují zemský povrch a jen místy překonávají přirozené terénní překážky pomocí mostů, tunelů a jiných umělých staveb, ž. podzemní, vedené zcela nebo převážně pod zemí (zejm. ž. městské hromadné dop. - metro), a ž. nadzemní, vedené s ohledem na povrchovou zástavbu převážně po umělých stavbách. Horskou se nazývá ž., která velké výškové rozdíly překonává četnými tunely, mosty, galeriemi a jinými umělými stavbami; ozubená ž. (zubačka) je železnice o tak velkých spádech a stoupáních, kdy nelze využít adhezi, a proto se lokomotiva pohybuje pomocí ozubeného kola zapadajícího do ozubnice (ozubené kolejnice položené uprostřed koleje). Podle druhu trakce se rozlišují ž. elektrické, motorové a parní, podle počtu traťových kolejí ž. jednokolejné, dvoukolejné a vícekolejné. Podle toho, zda ž. slouží k uspokojování přepravních potřeb všech přepravců nebo jen jednoho či jen určitého omezeného okruhu přepravců, se rozeznávají ž. pro veř. dop. a ž. pro dop. neveřejnou. Ž. pro veř. dop. se podle toho, zda jsou součástí celostátní žel. sítě či nikoliv, rozlišují na celostátní a místní, jimiž jsou zejm. ž. pro m. hromadnou dopravu. Celostátní ž. se dále člení na hl. a vedlejší, a to podle provozně ekon. významu, měřeného dop. a přepravní intenzitou, a podle jemu odpovídajícího tech. vybavení. Ž. pro neveř. dop. jsou jednak takové, u kterých je po tech. stránce možný přechod vozidel na ž. pro dop. veř. a naopak; tyto ž. se nazývají vlečky a znamenají významné prodloužení sítě celostátních ž., neboť na nich začíná a končí asi 70 % veškeré nákladní přepravy. Z. pro dopravu neveřejnou, u kterých není přechod na ž. pro veř. dop. tech. možný, jsou většinou ž. úzkorozchodné, jež slouží speciálním přepravním účelům, podle nichž jsou zpravidla i nazývány; např. polní ž. slouží svozu zeměd. produkce zejm. do podniků prům. zpracování, lesní ž. slouží svozu těženého dřeva, důlní (báňské) ž. slouží přemisťování těžby uhlí, rudy ap. uvnitř důlního provozu. Všechny ž. pro neveř. dop. se hromadně nazývají též ž. závodní nebo průmyslové; 2. ozn. železniční dopravy v jejím tech. a provozním celku, tj. nejen ž. jako dop. cesty, ale spolu s ní i ostatní složky tech. základny žel. dop. (dop. prostředky trakční i vlečné a technické zařízení sloužící řízení jejího provozu) a souhrn všech činností, jimiž se technická základna žel. dop. jako funkční celek exploatuje a kterými se uskutečňuje produkce a odbyt přepravy; 3. organizace (právnická osoba), která se jako provozovatel ž. stává subjektem práv a povinností vznikajících přepravně výr. činností vůči uživatelům ž., vůči jiným ž. (při produkci mez. přepravy) a vůči jiným právním subjektům (při místním střetu žel. provozu s provozem jiné, např. důlní činnosti). V ČR a SR má veř. žel. síť délku žel. tratí přes 13 130 km, z toho dvoukolejných 2 861 km, elektrifikovaných 3 507 km. Z hlediska trakce připadá (1985) na parní trakci 12 lokomotivních km, el. motorové vozy 26 709, el. lokomotivy 147 530, motorové vozy 73 980, motorové lokomotivy 179 530. - První veř. ž. s vozy taženými koňmi uvedena do provozu 1801 ve Velké Británii; první parní ž. pro dopravu uhlí z dolů otevřena 1822 v Hettonu (Velká Británie) a veř. doprava na první parní ž. zahájena 1825 na trati Stockton on-Tees-Darlington (Velká Británie). V č. zemích jako první na kontinentě (1828) uvedena do provozu ž. s vozy taženými koňmi na trati České Budějovice-Linec, 1841 zahájena dop. veř. parní ž. na dráze Vídeň-Olomouc. Trať Olomouc-Praha byla dobudována 1845.
