šlechta obecně
šlechta, dědičná vedoucí vrstva společnosti; vystupovala jako stav urozených (zákaz sňatků s nesvobodnými) a k řízení společnosti "předurčených" osob; zpravidla byla vlastníkem půdy a poddaných, nad nimiž měla soudní pravomoc. Š. vznikala ve všech kult. oblastech při vytváření vyšších nadrodových celků (velké kmeny, státy) z rodin rodových předáků; byla kolektivním nositelem polit. moci (spolu s ostatními svobodnými, jejichž polit. vliv však upadal) a obvykle volila krále či knížete (z příslušníků dyn., případně z vlastních řad). Ve většině asijských států se nerozvinula autonomní pozice šlechty, i když šlechta měla často velký voj.polit. vliv (Asyřané, Peršané, Arabové). Ve starověké Číně byly výsady a léna š. zrušeny a š. nahrazena úřednickým státním aparátem (3.st. př.n.l.). V Indii se místo šlechty prosadily specializované vyšší kasty (kněžská, válečnická). V ant. Středomoří byla š. (aristokracie) pův. vedoucí vrstvou v městských státech (řec. polis; ve starém Římě patriciové, senátoři). - Jako samostatná vrstva sjednocující a reprezentující feud. společnost se š. vytvořila ve středověké Evropě. Zatímco ještě v Byzanci byla š. poddána panovníkovi a státu, v záp., stř. a sev. Evropě vytvořila privilegovaný stav omezující panovníka a reprezentující zemi (dualismus polit. moci ve státě). Na formování feud. šlechty mělo rozhodující vliv její sepětí s raně feud. státem (panovnické družiny, správní úřady), lenním systémem a kř. ideologií (ideál poslušnosti: věrnost šlechty panovníkovi a poddaných šlechtě). Ekon. moc š. se stabilizovala v průběhu kolonizace (12. až 13.st.); v období křížových výprav a v důsledku ideologie rytířství stoupala její spol. prestiž (zásada noblesse oblige - šlechtictví zavazuje). S. dosáhla omezení pův. despotismu panovnické moci a položila základy budoucího parlamentarismu (sněmy, privilegia typu angl. Magna charta libertatum); od 13.-14. století moc šlechty v ekon., později voj. a polit. sféře omezována středověkými městy. Od 11.st. se rozvíjela šlechtická kultura (rytířská a milostná poezie, turnaje); šířila se z již. Francie do dalších oblastí vrcholně feud. Evropy (12.st. Německo, 13.st. Čechy, 14.st. Polsko). V pozdním středověku se dotváří hierarchizované členění š. Další ekon. vývoj, zejména působení peněžních vztahů a počátky raně kap. trhu, kladl nové nároky na řízení společnosti (stálá armáda, odborně školená byrokracie, ekon. politika státu, působení řím. práva), vedl ve většině evr. zemí k nastolení centralistického absolutistického státu a k poklesu polit. moci š. (výjimkou bylo Polsko a částečně Uhry; v nejvyspělejších západoevr. zemích, jako v Anglii, Nizozemí nebo ve Francii, se š. mohla nezávisle uplatnit jen v rámci celk. opozice společnosti proti absolutistickému státu). Přesto si š. díky pozemkové držbě, úloze v armádě a tradičním výsadám udržela značný vliv až do pol. 19.st. Šlechtický stav nebyl nikdy zcela uzavřen. Význ. bojovníci, bohatí měšťané, úředníci panovníka a vznikající burž. hledali cestu mezi š. (feudalizace rané it. burž., např. rodu Medici); toho využívali zejm. angl. panovníci (od doby Tudorovců) k vytváření nové š., která byla oporou jejich vlády. V Anglii se š. spjatá s kap. podnikáním a s londýnskou City (O. Cromwell) podílela na vedení angl. burž. rev. Ve Francii byly feud. přežitky spjaté s privilegovaným postavením š. v provinciích, v úřadech (š. taláru), v armádě a u dvora silnější; byly odstraněny na počátku fr. buržoazní revoluce konce 18. století. - V č. zemích se vedoucí vrstva spjatá s raně feud. státem (panovnická družina) vytvářela v okolí velkomor. Mojmírovců a č. Přemyslovců; nejmocnější velmožové sídlili na vl. dvorcích v okolí předních hradišť. Feud. š. se formovala v průběhu 12. a na zač. 13.st. v souvislosti s rozvojem kolonizace a upevňováním polit. a voj. moci předních rodů. Přibližně od pol. 13. století došlo k upevnění šlechtické pozemkové držby výstavbou hradů; k nejvýzn. šlechtickým rodům patřili Hrabišici (páni z Rýzmburka), Vítkovci (Rožmberkové, páni z Hradce, Krumlova, Landštejna), Drslavici (páni z Rýzmberka), Markvartici (páni z Lemberka, Vartenberka, Valdštejna, Michalovic), Ronovci (páni z Lichtenburka, Lipé, Dubé), Šternberkové, Bavorové ze Strakonic, Benešovici, Buzici. V poslední čtvrtině 13.st. byla omezena moc panovníka (ovládnutí zemského soudu š.); polit. práva a majetková privilegia š. v Čechách a na Moravě uzna1 1310 a 1311 Jan Lucemburský; š. si je dokázala vynutit i proti centralizačním snahám Karla IV. Od zač. 15.st. vystupují č. páni jako druhý (vedle panovníka) subjekt Koruny české (Čechy, Morava, Slezsko, Lužice). Š. se z větší části postavila na stranu husitství a dosáhla tím dalšího posílení své polit. moci a držby; zároveň však byla nucena uznat politickou rovnoprávnost měst. Z řad š. pocházela většina husitských hejtmanů; někteří z nich se povznesli mezi nejvyšší š. (Smiřičtí ze Smiřic). K nejbohatším šlechtickým rodům se dále zařadili hl. Pernštejnové, páni z Kunštátu, z Rožmitálu, z Gutštejna, Lobkovicové, Švamberkové, Slikové (měšťanskoúřednického pův.). V 15. až 17.st. se česká š. dělila na panský a rytířský (vladycký) stav. Po nástupu Habsburků usilovala š. o omezení absolutistických snah panovníka (stavovská opozice). Náb. rozpory, zostřující se od přelomu 16. a 17.st., však vedly k politickému rozdělení š. Radikální proluterské křídlo š. vyvolalo č. stavovské povstání 1618-20, které bylo poraženo lépe organizovanou mocí Habsburků. Habsburkové využili svého vítězství k nastolení absolutismu a ke zlomení polit. moci č. š.; tomuto účelu byla podřízena konfiskace majetku č. š. a jeho rozdělování mezi císařské důstojníky cizího pův., likvidace zemského šlechtického práva (zavedeno Obnovené zřízení zemské) a zrušení privilegovaného postavení češtiny v zemských úřadech. V důsledku tohoto vývoje zbývající, kat. část č. š. (Valdštejnové, Slavatové, Lobkovicové, Kinští, Černínové, Kolovratové, Žerotínové, Sternberkové, Vrtbové, Kounicové) splývala s nově příchozí š. (Trauttmannsdorffové, Clamové, Piccolominiové, Schwarzenberkové) a postupně se odnárodňovala. Č. nár. obrození získalo u š. malou odezvu. Š. podporovala jen zemský patriotismus; to bylo příčinou jejího vyřazení z č. polit. dění od sklonku 19. st. Feud. práva š. zrušena 1848-1849, šlechtické tituly po vzniku ČSR.
