Ševčenko
Ševčenko Taras Hryhorovyč, 9. 3. 1814 až 10. 3. 1861, ukr. básník a malíř; zakl. nové ukr. liter. a nár. spisovného jaz. 1838 byl pro mal. nadání vykoupen z nevolnictví, vystudoval petrohradskou akademii výtv. um. Svým výtv. dílem (portréty, krajiny, výjevy ze života Kazachů) položil zákl. kritického real. v ukr. výtv. umění. Zakl. význam má jeho dílo literární. Od pocitů nostalgie a romantického kozakofilství v první bás. sbírce Kobzar přešel S. k proticarské satiře a k vyjádření důsledných dem. postojů v poémách Sen, Kavkaz, Jan Hus. Pro činnost v Cyrilometodějském bratrstvu byl Š. 1847 uvězněn a poslán do vyhnanství, kde strávil 10 let a kde začalo žánrově i stylově bohaté poslední období jeho tvorby. Intimní lyrický projev se v něm střídá s prorockým patosem (Marija, Neofyté). Velkou bás. obrazností, bohatstvím jaz. a radikálním human. demokratismem trvale ovlivnil vývoj ukr. poezie a stal se největším ukr. básníkem 19.st. i nejvýzn. představitelem ukr. nár. obrození.
