zoroastrismus
zoroastrismus [-iz-], pársismus - náb. vzniklé na území starověkého Iránu v 7.-6.st. př.n.l. pod vlivem působení proroka Zarathuštry - Zoroastra, viz Zoroastrián. Vychází z mazdismu a dále rozvádí ideu závislosti uspořádání světa na boji dobra a zla, světla a tmy, života a smrti. Zosobněním kladného principu vesmíru je Ahura Mazda, záporného Angra Mainju. Člověk v boji dobra a zla není podle z. pouze nástrojem vyšších sil a principů, ale osobností s možností svobodné volby. Eschatologie z. předpokládá, že svět. dějiny trvají 12 000 let, z toho 3 000 let vyplňuje období zlatého věku Ahury Mazdy, následujících 3 000 let představuje vládu Angry Mainjua. Zlo přitom není věčné. Z. slibuje stoupencům Ahury Mazdy posmrtnou blaženost, zatímco protivníkům předurčuje odsouzení a trest v nejrůznějších mukách. Pro náb. obřady z. je charakteristické uctívání čtyř elementů vesmíru - vody, ohně, země a vzduchu. Do souč. se za choval specifický pohřební obřad stoupenců z.: těla mrtvých se umísťují do horních částí věže mlčení (dakma) jako potrava pro dravé ptáky; kosti zbavené masa se sesypávají do hluboké šachty uprostřed věže. Smyslem tohoto obřadu je zabránění styku nečistého těla s čistým živlem. Zákl. prvek kultu ohně-živlu je symbolicky vyjadřován ohněm, věčně hořícím v zoroastristických chrámech. - Ideové koncepce z. v určitém období význ. ovlivňovaly utváření manicheismu, mithraismu a něktrých kř. heretických sekt (paulikánů, katarů). V současnosti existuje z. v podobě pársismu, který vedle klas. dualistických koncepcí rozvíjí i monoteistické představy o jediném všemohoucím bohu.
