zkušenost obecně
zkušenost, smyslově empirické poznávání skutečnosti, založené na praxi, pozorování a experimentu; jednotlivý empirický poznatek; výsek obj. reality, přetvořený ve vědomí a zafixovaný v individuálním (osobní zkušenost) nebo spol. (kolektivní zkušenost) vědomí a měřený praktickými hodnotícími kritérii; jednota znalostí a dovedností, resp. návyků. V užším smyslu empirie jako výsledek vědeckých pozorování a experimentů. Z. je jedním z nejmnohoznačnějších pojmů užívaných pro ozn. různých jevů, počínaje každodenní a tzv. všelidskou zkušeností přes empirické základy z různých věd a zkušenost estetickou až po náboženskou zkušenost, zasahující do mystiky (W. James, Druhy náboženské zkušenosti). V dějinách filozofie se nejvíce rozšířily koncepce empirismu a senzualismu, podle nichž tvoří smyslová data jediný zdroj a pevný základ vědění, které nemá obsahovat nic, co by dříve neprošlo lidskými smysly. Přitom materialistický empirismus a senzualismus (F. Bacon, T. Hobbes, J. Locke, D. Diderot, C. A. Helvétius) vycházely z toho, že zdrojem z. je hmotný svět, kdežto ideal. empirismus (G. Berkeley, D. Hume) omezoval z. na počitky a popíral, že by jejich zdrojem byla objektivní realita. Naproti tomu racionalisté (R. Descartes, B. Spinoza) neuznávali, že by se logické myšlení mohlo zakládat na z., která podle nich poskytovala jen nahodilé, zmatené a temné poznatky, zatímco rozum, založený na intelektuální intuici, poskytuje pravdivé poznatky přímo, bez empirického zprostředkování. - Problém z. byl postaven již v antice; Platón a Aristoteles chápali z. bez vztahu k praxi jako predikátní vztažení k předmětu. Středověk spojoval z. s pamětí, zejm. s množstvím zapamatovaných dat, jak je tomu u Tomáše Akvinského. Teprve Bacon kladl důraz na experiment jako na otázku položenou přírodě, která sama odpovídá a nemýlí se. Nejhlubší úvahy o rozumu a z. přinesla něm. klas. filozofie. I. Kant odmítl jak racionalismus, tak senzualismus a vysvětloval z. jako výslednici zpracování smyslového materiálu apriorním aparátem kategorií. G. W. F. Hegel pochopil, že z. je mnohoúrovňový proces pohybu pojmů, který však vykládal idealisticky pouze v rámci dynamiky vědomí. Filozofie 19.st. se z. dostávala často do úlohy prvořadé gnozeologické kategorie. Pozitivismus se pokusil pomocí "čisté zkušenosti" vytlačit kategorie hmoty a vědomí z oblasti legitimních filoz. pojmů. Také pragmatismus, instrumentalismus, personalismus a existencialismus interpretují z. subjektivisticky.
