zkoušení kovů
zkoušení kovů, tech. obor zabývající se studiem metod a prováděním zkoušek vlastností kovů, zvláště z hlediska jejich nejhospodárnějšího využití. U kovů se provádějí: l. zkoušky vlastností mech.: jsou to zkoušky a) statické (tahem, tlakem, ohybem, krutem), při nichž se zjišťuje např. pevnost, mez kluzu, mez pružnosti, kontrakce; tyto zákl. zkoušky kovů se provádějí obvykle na trhacím stroji; b) zkoušky dynamické - opakovaným namáháním na mez únavy, zkoušky houževnatosti, tvrdosti (Brinellova, Vickersova a Rockwellova tvrdost), tečení (creep); c) zkoušky technol. - lámavosti, pěchováním, zkoušky hlubokotažnosti plechů, tažnosti trubek a drátů, svařitelnosti, slévatelnosti; d) zkoušky opotřebení - abrazívní, adhezívní, erozívní, kavitační, únavové, vibrační; 2. zkoušky vlastností fyz. (magnetičnost, tepelná vodivost, el. hysterezní smyčka, indukce); 3. zkoušky metalografické, zkoumající strukturu kovů a slitin, poruchy struktury a podstatu tepelného zpracování kovů; 4. zkoušky hotových výrobků bez porušení materiálu (v.t. defektoskopie) magn. metodou práškovou, magnetoindukční, prozařováním rentgenem, ultrazvukem, kapilárními metodami. - Výsledky získané zkoušením kovů umožňují výběr nejvhodnějších materiálů pro dané úkoly, tím snížení hmotnosti a opotřebení navrhovaných zařízení a prodloužení jejich životnosti a bezpečnosti; zabránění vzniku povrchových chyb, popř. vad materiálu.
