zen-buddhismus
zen-buddhismus, zenový buddhismus, jedna z forem buddhismu. V hinduis mu abuddhismu znamená "zen" označení pro "soustředěné rozjímání", meditaci. "Zen" je japonským ekvivalentem čínského "čchan" a sanskrtského "dhjána". Z.-b. spojuje dhjánu s praxí "satori" - neočekávaným osvícením, tj. odhalením moudrosti Buddhy v individuálně přetvořeném vědomí člověka. Zenový buddhismus se objevil v Číně v 6.st., odtud pronikl do dalších zemí, zejména Vietnamu a Koreje, a v 12. a 13.st. do Japonska. V současnosti má asi 10 mil. přívrženců, z toho 9 mil. v Japonsku. Od tradičního (máhajánového) buddhismu se liší svéráznou pragmatizací svého učení, jehož filoz. základy tvoří iracionalismus a mystika, spojené se zvláštní oblibou paradoxů, o nichž jejich stoupenci meditují. Tíhne k bezprostřednosti, učení se podává "od srdce k srdci", snaží se o přímý kontakt s duchovní podstatou člověka, je nezávislý na písemných znacích a formách (slovech, poučkách) a osvícení dosahuje obratem kvnitřnímu světu člověka. V Japonsku je organizován v mnišských řádech, avšak vedle nich existuje i světský zenový buddhismus, který byl v 19. a 20.st. šířen zejména D. T. Suzukim (1870-1966). V deformované podobě existuje tzv. beatový zen, spojený s užíváním narkotik a různých psychol. praktik a rozšířený v 50. a 60. letech v Evropě a USA. Tzv. křesťanský zen existuje v rámci katolického modernismu. V.t. buddhismus, Buddha.
