zahradní město
zahradní město, ozn. malých měst a sídlišť, v nichž převládá nízké zastavění a výrazně se uplatňuje zeleň. Za zakl. teorie z. m. je považován E. Howard (1850-1928, dílo Garden Cities of ToMorrow - Zahradní městazítřka), který ve své koncepci část. navázal na myšlenky klasicistních archltektů (C. N. Ledoux, 1736-1806) a ideální města renes. K zákl. zásadám, podle nichž měla být z. m. budována, patří: hledisko moderních zdrav. požadavků, zastavování podle parcelačního plánu, pozemky ve vlastnictví veřejnosti nebo obce, dodržení rozměrů, které umožňují rozvoj spol. života, obklopení města pásmem zeměd. půdy. Přes velký ohlas, který hnutínalezlo,ipřespokrokovýsociálně reformistický základ a kladné zdůraznění aspektů životního prostředí, omezila se realizace z.m.jen naněkolikmálo případů (např. angl. m. Letchworth, podleprojektuR. UnwinaaB. Parkera, 1867-1947). Moderní myšlenky, které hnutí přineslo, však našly uplatnění hl. v projektech drobnějších sídlišť a předměstí (projekty londýnské aglomerace, předměstí Marienbrunn u Lipska, v Praze Ořechovka, Spořilov, Zahradní Město). zahraniční léna, název lén č.koruny ležících mimo její vlastní území (nazývána feuda extra curtem - léna za hranicemi). Rozkládala se na Chebsku a Loketsku (území později připojena k č. státu) a v něm. oblastech řím.něm. říše (ve Francích, Horní Falci, Svábsku, Bavorsku). Ztohoto důvodu se pro ně v 15.st. vžil název něm. léna; úředník, pod jehožkompetencispadala,sepaknazýval hejtman něm. lén. Většinu lén připojil k č. koruně Karel IV., který jejich ziskem sledoval konkrétní cíle polit. a hosp. (cesty do říše a spojení s Porýním, obch. vazby k Norimberku). Za vlády jeho nástupců přecházela z. l. do rukou jiných pánů. Jejich zbytky ztratila Česká koruna bratislavským (prešpurským) mírem 1805.
