zřídlo
zřídlo, pův. přír. výskyt zdrojů vod, plynů (fumaroly, mofetty, solfatáry) a emanací. Zřídlo vody teplejší než 50°C se nazývá vřídlo. Obecně uzavřená část prostoru, do níž vtéká méně nějaké fyz. veličiny (např. intenzity), než z ní vytéká; analogie s proudící tekutinou; opak propad. Mat. je lze popsat vektorovým polem v v bodě A , kde divergence vektorové funkce určující vektorová pole v má kladnou hodnotu ((div v )a > 0). Např. u stacionárního proudění kapaliny charakterizovaného vektorem rychlosti v (x , y . z ) je z. takový bod A = (x 0, y 0, z 0), v jehož libovolně malém okolí existuje uzavřená plocha, která ho obklopuje, a přitom touto plochou vytéká za jed. času více kapaliny, než jí přitéká. Vektorové pole v , pro které platí divv =0, se nazývá nezřídlové. Tok tohoto pole každou uzavřenou plochou je nulový; vystupuje z ní stejné množství, jaké do ní vstupuje.
