zátěž organismu
zátěž organismu, soubor podnětů vznikajících v neobvyklých podmínkách vnějšího i vnitřního prostředí lidského organismu, kterým se jedinec nebyl schopen v daném čase plně přizpůsobit; souhrn podmínek vyvolávajících v určitém časovém úseku vratné (reverzibilní) maladaptivní reakce člověka charakterizované především únavou, jež se může stát za určitých okolností patogenním činitelem v oblasti lidské adaptability; globální stav organismu člověka, charakterizovaný neadekvátními fyziol. a psychickými reakcemi na globální podnětovou situaci s nepřiměřenou intenzitou stimulace nebo délkou jejího trvání. Z.o., ztotožňovaná někdy s užším pojmem stres, představuje stav, do něhož se dostává organismus ohrožený či zasažený působením výrazně nepříznivých činitelů v oblasti somaticko-fyziologických a psychických aktivit. Obranná reakce organismu závislá na individuální odolnosti vůči zátěžovým faktorům může být specifická, tj. odpovídající typu a povaze působících vlivů, i nespecifická, tj. související s celkovou schopností adaptace. O z. o., prožívané subj. většinou jako tíseň a pocit ohrožení, se často hovoří ve spojitosti s nepříznivým působením fyzického a sociálního prostředí na psychický stav jedince, zvl. v podmínkách vyspělé tech. civilizace. Poněvadž popisná klasifikace z. o. (podle nejvíce zasažených zón, např. zátěž senzorická, mentální, fyzická; podle druhu působících faktorů, např. zátěž pracovní, sportovní) se ukázala prospěšná jen částečně, hledá prac. lék., inženýrská psychol. a ergonomie metody globální analýzy z. o. v daných podmínkách činnosti. Jednou z takových metod je tzv. multivariační analýza zátěže, vycházející z analýzy socioekonomické struktury místa činnosti jedince, z jejího podrobného rozboru, z rozboru všech vnějších podmínek působících při výkonu dané činnosti, a směřující k vlastnímu zjišťování aktuálního stavu jedince na zákl. měření velkého množství dílčích parametrů zátěže, promítaných pomocí mat. metod do výsledných křivek průběhu zátěžového stavu.
