zákon dostatečného důvodu
zákon dostatečného důvodu, lat. principium sive lex rationis sufficientis - obecný metodolog. princip, podle něhož výrok je pokládán za pravdivý jen tehdy, lze-li zformulovat dostatečné zdůvodnění tohoto výroku. Dostatečně zdůvodněný je výrok, který je pravdivý. Pravdivost důvodu může být buď potvrzena empirickým způsobem v praxi, nebo odvozena z jiných- pravdivých tvrzení. Z. d. d. poprvé zformuloval G. W. Leibniz, i když figuroval již v mnoha předchozích log. systémech (u Leukippa, Aristotela).
