zájem
zájem, 1. soustředěná pozornost a účast na něčem; věc, záležitost, cíl, který je předmětem pozornosti, záliby, úsilí; preference určitého druhu činnosti; zaměřenost a motiv činnosti; 2. filoz. pojem charakterizující určitou stránku vztahu subjektu k objektu jeho činnosti. Z. odráží to, co je pro jednotlivce, skupinu, třídu, spol. objektivně významné. Zdroj a základ z. je obj., vyplývá z přírodně spol. podmínek života lidí. - Již fr. materialisté 18.st. učinili pokus objasnit spol. život pomocí zájmů. Z. však neexistují jinak než ve svých projevech, tj. v podobě postojů, názorů, emocionálních reakcí, ideologií. Z. se rozlišují podle stupně obecnosti na osobní, skupinové a celospol., podle oblasti svého zaměření na hosp., polit. a duchovní, podle charakteru spol. subjektu na nár., státní, stranické aj., podle stupně uvědomění na živelně působící a programové; 3. psychol. vztah osobnosti k předmětu, osobě či situaci jako něčemu, co pro ni má význam a hodnotu; zaměřenost člověka motivující ho k činnosti orientované cílem; motivační faktor nutící člověka vyhledávat určité podněty a dosahovat uspokojení z činnosti s nimi spojené. Obsah i charakter z. souvisí jak se strukturou a dynamikou lidských potřeb a motivů, tak s charakterem kult. forem a prostředků osvojování skutečnosti, které jsou osobnosti vlastní. Psychol. význ. faktem je dial. jednota z. a činnosti: na jedné straně z. povzbuzuje jedince k činnosti, resp. tuto činnost vyvolává a usměrňuje, na druhé straně v činnosti samé vzniká a prohlubuje se. Osobnost člověka je charakterizována orientací na určitou oblast zájmů, jejichž šíře a význam pro jeho chování a jednání dotváří osobnost v průběhu celého života. Z hlediska klasifikace z. se rozlišují z. spontánní (tzv. nižší, představující dočasné a bezprostřední zaměření člověka, resp. spontánně vzniklou motivaci) a z. nespontánní (tzv. vyšší, představující relat. trvalou zaměřenost člověka ve vztahu k obj. realitě, resp. dlouhodobě orientovanou motivaci). Jiné terminologie hovoří o dočasných (situačních) a relat. trvalých zájmech. Vyhraněné z. se nazývají zálibami, spojenými s intenzívně příjemnými pocity a velkou činorodostí ve styku s předmětem záliby. V osobnostní struktuře každého jedince dominuje tzv. ústřední zájem, který bývá spjat s pojetím smyslu života (sebepojetí, selfconcept) a na němž závisí jedincovo spol. hodnocení i sama spol. hodnota.
