wolfram
wolfram [něm.], wolframium, W, chem. prvek VI. A skupiny periodické soustavy, at. číslo 74, relat. at. hm. 183,85, bílý, lesklý kov, t.t. asi 3 400 °C, t.v. asi 5 700 °C, objeven 1781. Ruda w. je např. wolframit. Šedý práškový w. se připravuje redukcí oxidu wolframového WO3 vodíkem. Pro prům. účely se wolfram připravuje v podobě slitiny se železem jako ferowolfram. W. je za obyčejné teploty na vzduchu stálý, zahříváním se oxiduje na oxid wolframový WO3. Vlivem pasivace je stálý vůči kys. Reaguje s fluorem za studena, s chlorem za červeného žáru a s alkalickými oxidačními taveninami. Používá se např. ve výr. rychlořezných ocelí nebo vláken v el. žárovkách. Ve slouč. má oxidační číslo II - VI. Slouč. w. např.: oxid wolframový WO3, žlutý prášek,
