vznik a vývoj života na Zemi
vznik a vývoj života na Zemi, proces vzniku biol. formy pohybu hmoty, výsledek jejího dlouhodobého hist. vývoje v podobě nejrůznějších druhů organismů. Život vznikl asi před 3,5 mld., podle jiných odhadů 2 až 1,5 mld. let. Podle představ stoupenců kreacionismu byl život stvořen. Podle teorie samoplození mohla živá hmota vzniknout samovolně z hmoty neživé (tj. naivní abiogeneze). Podle panspermické hypotézy je život věčný (tzv. eternismus), protože zárodky života putují vesmírem a na jednotlivých kosm. tělesech se mohou vyvinout do vysoké úrovně. Podle evoluční abiogeneze, představované A. I. Oparinem, J. B. S. Haldanem aj., vznikl život na zákl. postupného vývoje uhlíkatých, tj. org. sloučenin vlivem složení prvotní zemské kůry a atmosféry Země. Vlivem různých druhů záření, el. výbojů a vyšší teploty docházelo ke vzniku org. látek různého typu včetně aminokyselin a později prvotních podbuněčných struktur, tzv. koacervátů. Z nich se postupně vyvinuli eobionti jako prvotní živé soustavy, které již měly schopnost reprodukce a látkové výměny. Jejich buňka byla prokaryontní. Z ní vznikla později buňka eukaryontní a z jednobuněčných organismů se postupně vyvinuly vyšší, mnohobuněčné organismy, které se dnes dělí na říši rostlinnou a živočišnou. U vyšších obratlovců a zvl. u člověka se začala později vyvíjet nová, vyšší úroveň života - úroveň psychosociální. Pod vlivem práce se u předků člověka zdokonalovala vyšší nervová činnost a vytvářely předpoklady pro vznik nejvyšší formy života jeho přechodem na společenskou úroveň, vlastní jen člověku. Historicko-společenský vývoj představuje kvalitativně odlišné formy života ve srovnání s formami biologickými. Vzniká společenské vědomí, možnost předvídat vývoj událostí, tvoří se nové formy regulace chování, přizpůsobování a činnosti, jež nejsou možné na ryze biol. úrovni.
