vysoká atmosféra
vysoká atmosféra, souhrnný název pro část ovzduší nad mezopauzou, tj. nad 85-90 km, v němž se výrazně projevuje elmag. a korpuskulární záření Slunce. K v. a. patří ionosféra a exosféra, horní hranice je dána interakcí slunečního větru s magn. polem Země. Obsahuje jen stopy vodní páry a oxidu uhličitého; převládají molek. a výše atomy dusíku a hydroxyl, nejvyšší vrstvy jsou tvořeny vodíkem. Ve v. a. probíhají některé opt. a el. jevy (polární záře, noční svítící oblaka s velmi jemnou strukturou). Teplota s výškou stoupá (od -90 °C ve výši 90 km až asi na 1 500 °C; v.t. termosféra).
