vyhlazovací politika nacistů
vyhlazovací politika nacistů, cílevědomá a dlouhodobá zločinná činnost nacistů zaměřená na vyhlazení celých národů a ,,rasově méněcenných" skupin; nejextrémnější projev nacist. systému teroru a praktické realizace nacist. ideologie. Cílem v. p. n. bylo vyhlazení židů, cikánů a vyhnání, likvidace nebo poněmčení slovanských národů v zájmových oblastech něm. imper. ve stř. a vých. Evropě. Postupně realizována v návaznosti na boj proti dem. silám od nástupu NSDAP k moci 1933. Byla prosazována hl. proti židům; na zákl. tzv. norimberských zákonů 1935 se židé stali bezprávnými občany; perzekuce vyvrcholila 31. 7. 1941 rozhodnutím o tzv. konečném řešení žid. otázky, které mělo za následek deportaci židů z celé nacisty ovládané Evropy do koncentračních táborů (Osvětim, Majdanek, Treblinka, Stutthof), kde byli hromadně vražděni v plynových komorách. Vůči slovanským národům mohli nacisté vzhledem k potřebě prac. míst v prům. a zeměd. v podmínkách válečného hosp. přistoupit jen k dílčím opatřením - k perzekuci polit. a kult. představitelů, k vysídlování vsí a zakládání něm. národnostních ostrovů, k vypalování obcí za údajná provinění a vyhlazování nebo odvážení jejich obyv. do koncentračních táborů.
