vrtání
vrtání 1. stroj . způsob zhotovování otvorů pomocí speciálního řezného nástroje, vrtáku. Běžné díry se vrtají dvoubřitými, nejčastěji šroubovitými vrtáky, které se při práci otáčejí kolem své osy a souč. vykonávají axiální (posuvový) pohyb. Zvláštností v. je různá řezná rychlost podél ostří vrtáku, na obvodě max., v ose nulová. Pro vrtání hlubokých děr se používají vrtáky dělové a hlavňové, pro velké průměry děr vrtáky korunové (vrtací hlavy); 2. stav ., hor . v. děr v horninách (pro trhací práce, větrání, odvodňování, injektování) nástrojem s rotací nebo rotací s příklepem. Při v. se hornina rozrušuje vrtacími kladivy a rotačními vrtačkami. Vzniklá jemná drť (vrtná moučka) se z vývrtu odstraňuje např. výplachem. Vrtá se ručně nebo z podpěry. Při hlubších vrtech (výzkum ložisek, těžba ropy) se užívá hlubinné v. vrtací soupravou složenou z vrtací věže, vahadla nebo rotačního stolu a pohonu.
