samohláska
samohláska, vokál - jaz . hláska s charakterem tónu, která vzniká rozezněním vzduchu v dutině ústní, hrdelní nebo nosní, kdy fáze artikulace probíhají bez překážky (české a, e, i, o, u; á, é, í, ó, ú). S. se dělí podle délky, otevřenosti, napětí, plnosti, výšky, polohy a nosovosti. Zpravidla jsou základem slabiky, spojením dvou s. vzniká dvojhláska. V.t. hláska.
