vnímavost
vnímavost 1. schopnost smyslových (senzorických) orgánů (buněk, receptorů, analyzátorů) registrovat podněty a zprostředkovávat přiměřenou (pro organismus žádoucí) odpověď jedince na tyto podněty; do nejvyššího stupně rozvinutá dráždivost a plasticita živé hmoty; 2. relat. vysoká citlivost na příjem a zpracování nových informací, většinou emocionálně podbarvená (senzoricko-emocionální a emocionálně kognitivní otevřenost vjemovému poli). V. ve smyslu schopnosti citlivě reagovat a intenzívně prožívat vnímanou skutečnost do značné míry souvisí s nadáním, zejm. um. Za určitých okolností může vést ke zkreslenému vnímání světa, hraničícímu za patol. podmínek s paranoidní percepcí.
