vlkodlak
vlkodlak, člověk se schopností proměny ve vlka. Češi převzali výraz od jižních Slovanů v období národního obrození; zachoval se v lašském nářečí, ve slovenštině a polštině. Sestává ze slov vlk a dlaka (kůže se srstí). Něm. termín Werwolf a angl. werewolf znamená člověk-vlk (z lat. vir: muž) a je doložen již k roku 1000, franc. loup-garou od 13. stol. Představa existuje především jako víra ve schopnost některých lidí měnit se v noci ve vlka a dávat tak průchod své kruté, násilnické povaze (trhání ovcí). Vlkodlakem se člověk může stát překocením pozpátku přes kládu. Víra ve v. je doložena od antiky (spojována s kultem Diovým), zmínku o něm má i Hérodotos. Analogické jsou představy o lidech proměňujících se v divoká zvířata, typická pro území, kde žijí: v Indii se člověk mění v tygra, v Africe ve lva nebo hyenu, v Asii shodně s Evropou ve vlka. V. bývá někdy zaměňován také s upírem. V mytol. evr., as., afrických a amer. etnik kořeny víry ve v. sahají do hluboké minulosti a jsou spojeny s vírou v nadpřirozené schopnosti šamana měnit svou podobu ve zvířecí, rostlinnou či v podobu neživého předmětu (kamene).
