vlk šelma
vlk, [lat.] canis lupus řád šelem - čeleď psovití. Vlk je typickým představitelem psovitých šelem. Jeho dlouhodobým domestikováním vznikl pes domácí. Ze psů je vlkovi nejvíce podobný německý ovčák. Jsou však odlišní, nejen vzezřením ale i povahou. Pes má hrudník spíš kulatý, ocas nosí obvykle vytyčený nahoru a působí celkově kompaktnějším dojmem. Vlk má oválný hrudník, ocas nosí přirozeně svěšený dolů, má mohutnější hlavu, než pes, silnější zuby a s pohledu zepředu má šikmé oči. Vlk je tvor velmi plachý, vnímavý, nedůvěřivý. Je velmi těžké jej ve volné přírodě spatřit. Pro vlky je typický rodinný život, žijí a loví převážně ve smečkách. Zejména v zimě se shlukují v menší skupiny, aby mohli společně lovit. Obvykle loví v noci, dokáží pronásledovat zvěř i několik kilometrů. Loví vysokou zvěř např. jelena, srnu nebo losa. Samotný jedinec se spokojí i se zajícem nebo myší. V blízkosti lidských obydlí napadají ovce, kozy a skot, časté je také napadení psů. Člověka vlci napadají velmi vzácně. Zdravý vlk se člověku vyhýbá, pouze je-li infikován vzteklinou. Nebo za velmi krutých zim se může stát že zaútočí na člověka. Své území si označují kropením moči na vyšší nebo nápadné předměty. Páří se v zimě, kdy se samci svolávají táhlým vitím a vedou spolu boje o samice. Po spáření se od smečky oddělují dvojice, které spolu po čas žijí v partnerství. Vlčice vrhá 4-6 mláďat, která jsou po narození slepá stejně jako u psů. Mláďata zůstávají s matkou až do dalšího páření, v prosinci a v lednu. Případně se opět přidružují k matce po vrhu dalších mláďat.
