vlámské malířství
vlámské malířství, samostatný výtv. projev charakteristický pro již. provincie Flander od 15.st. (J. van Eyck, R. van Weyden, Mistr z Flémalle). V 16. a 17.st. zde byl vytvořen typický barokně exaltovaný vlámský mal. projev se zdůrazněnými senzuálními mal. kvalitami, jehož vznik podnítil proces rekatolizace země. V. m. našlo svůj vrchol v díle P. P. Rubense, který geniálním způsobem spojil um. pojetí zaalpské s poučením z it. mal. V jeho dílně pracovala řada specialistů pod vedením A. van Dycka, který svými portréty ovlivnil především angl. mal. K Rubensovým žákům patřil J. Jordaens, malíř žánrových, religiózních a mytol. obrazů. F. Snyders se specializoval na květinová a ovocná zátiší a lovecké zápasy, A. Brouwer a D. Teniers ml. pokračovali v tradici žánrové malby. Krajinářství rozvíjelo dva směry - kabinetní drobnomalbu (hl. Jan Bruegel st.) a monumentální tzv. bruselskou dekorativní malbu. V. m. 18.st. pouze obměňovalo vzory předcházejícího období, od 19. století se stalo součástí belg. výtv. umění.
