verismus
verismus [-iz-], it. um. směr z konce 19.st.; zahrnuje v sobě prostředky real. a naturalismu, vyšel ze spol. reality sjednocené Itálie. V. se jako um. směr prosadil zejm. v liter. a hudbě. - Spisovatelé ve svých dílech usilovali o pravdivý odraz skutečnosti, o věrný popis životních faktů a lidských charakterů. Teoretikem v. byl L.Capuana, který měl blízko k Zolovu naturalismu, hl. představitelem v románu a novele byl G. Verga, který se inspiroval především sicilským venkovem a usiloval o přesný výběr a typizaci faktů, v dramatu G. Giacosa. - V hudbě se uplatnil zejm. v hud. dram. tvorbě. Vyznačoval se jednoduchou, působivou melodikou, spontánní rytmikou, novými harmonickými postupy, efektní instrumentací, oblibou exotických hudebních prvků. Verismus připravila Bizetova Carmen . Hl. představitelé: P. Mascagni, R. Leoncavallo a zvl. G. Puccini; v. zasáhl také díla E. d'Alberta, G. Charpentiera a U. Giordana.
