ventil
ventil [-ty-, lat.] 1. stroj . uzavírací, popř. regulační armatura: a) v. uzavírací, uzávěrka v potrubí skládající se z tělesa, v jehož mezistěně je sedlo (otvor), na které se přitlačuje kuželka (talíř) s jednou dosedací plochou (v. jednosedlový) nebo se dvěma plochami (v. dvousedlový). Pro jemné ovládání a velké tlaky se užívá v. jehlový. V. uzavírací a regulační se ovládají ručně nebo servomotorem, v. zpětné jsou samočinné a ovládají se rozdílem tlaků před v. a za ním; b) v. rozvodový, ústrojí ovládající plnění (v. sací) a vyprazdňování (v. výfukový) prac. válců. Otvírání těchto v. se děje obvykle vačkou, uzavírání pružinou; 2. el .tech . zařízení, jehož vnitřní odpor závisí na polaritě přiloženého napětí. V tzv. propustném směru je odpor v. malý, kdežto v opačném, tzv. závěrném směru velmi velký.
