vektor obecně
vektor [lat.] 1. mat. prvek vektorového prostoru. Aritmetický v. je uspořádaná n-tice a 1, a 2, ... , an (např. reálných) čísel, která se nazývají složky (komponenty) v. Jsou-li zapsána v řádku, jedná se o řádkový v., jsou-li ve sloupci, vznikne sloupcový v. Geom. v. je třída navzájem rovnoběžných, stejně dlouhých a stejně orientovaných úseček. V tomto smyslu se geom. v. někdy nazývá volný vektor; 2. virologie přenašeč virového původce choroby z nositele nákazy, tj. z rezervoáru (nejčastěji zvířete), na příJemce, tj. hostitele. Vektory jsou buď živé (hl. komáři, klíšťata, moskyti), v nichž se virus pomnoží, popř. jen určitou dobu přežívá, nebo neživé, např. mléko, maso, půda, voda. U neživých v. je zvl. důl. doba, jež uplyne mezi vyloučením viru z infikovaného jedince, např. do vody, mléka, a infekcí hostitele, protože přežívání viru v neživých v. je ovlivněno řadou faktorů, které mohou virus inaktivovat, např. sluneční záření, kyselost prostředí. V.t. ekologie virů; přenašeč; přírodní ohnisko virové nákazy.
