vandalismus
vandalismus [-iz-, podle germ. kmene Vandalů], v širším smyslu neúčelné, nekulturní a primitivní ničení určitých hodnot; v užším smyslu poškozování hodnotných předmětů v soukromém či spol. vlastnictví. V., manifestovaný převážně formou skupinového či masového jednání, lze rozdělit do dvou typů. První z nich zahrnuje takové jednání, které má jasný cíl (např. motivovaný mstou) a jednající počítá s hodnotou poškozovaného majetku. V druhém případě má jednání formu nevhodné hry (vyplnění volného času, demonstrace síly), v níž se jednající nezajímá o hodnotu ničeného majetku. V obou případech je v. podložen v individuální rovině nevyváženým až psychopatickým vývojem osobnosti s častou citovou deprivací v anamnéze. Nápadná nezdrženlivost a nespolečenské rysy se projevují zejm. v prostředí part (tlup) nezletilých osob, jejichž osobnost, rodinné a výchovné zázemí i způsob trávení volného času je stavějí na roveň delikventů. V. jako individuální projev i spol. jev je ovlivnitelný sociálně psychologickými zásahy a vhodným systémem celkové převýchovy, respektující zvláštnosti každého jedince.
