vanad

vanad [-ná-, podle švéd. mytické bohyně Vanadis], vanadium, V, chem. prvek V.A skupiny periodické soustavy, at. číslo 23, relat. at. hm. 50,941 5, ocelově šedý, tvrdý kov; t.t. 1 890 °C, t.v. 3 000 °C; objeven 1830. Připravuje se ve formě slitiny se železem (ferovanad); v kompaktním stavu je na vzduchu stálý, nereaguje s vodou, alkalickými hydroxidy ani se zředěnými kys. Rozpouští se v kys. fluorovodíkové, dusičné a v lučavce královské. Používá se např. jako přísada do ocelí a litiny. Ve slouč. má oxidační číslo II až V. Slouč. v. např.: vanadičnan amonný NH4VO3, bezbarvá kryst. látka málo rozpustná ve vodě; oxid vanadičný V2O5, oranžově žlutý až červený prášek, málo rozpustný ve vodě; lze jej připravit z NH4VO3. Vodné roztoky solí vanadnatých jsou fialové, vanaditých zelené, vanadičitých modré a vanadičných žluté.