validita
validita [-dy-, lat.], platnost; psychol ., sociol . platnost metody (techniky) určené k danému šetření; kritérium kvality poznávacích postupů, užívaných v rámci standardizovaných šetření. Metoda je validní, odpovídá-li postup a předmět šetření účelu, ke kterému je použita. V psychol. je v. jedním z hl. úkolů standardizace psychodiagnostických metod. Nejčastějším kritériem v. je praxe (ověřuje se např. shoda mezi testovými výsledky a pozdější úspěšností v reálných situacích - tzv. kriteriální v.). Nejsou-li k dispozici validní externí kritéria, ověřuje se experimentálními nebo mat.-statist. postupy, nakolik daná metoda skutečně postihuje sledovanou vlastnost (konstruktová či pojmová v.). Z dalších druhů v. má význam v. obsahová (adekvátnost metody z hlediska obsahu měřené vlastnosti) a v. inkrementální (nakolik metoda přispívá ke správnému rozhodování v praktických situacích). Poznatky o v. psychodiagnostických metod jsou nezbytným předpokladem jejich odborného použití. V.t. standardizace
