věda obecně
věda, v širokém smyslu nepřetržitý společensky podmíněný proces systematického racionálního poznávání přírody, společnosti a myšlení, při němž dochází ke stále pravdivějšímu odrazu obj. reality ve vědomí, ke stále hlubšímu pronikání od povrchových jevů k jejich vnitřní podstatě, což umožňuje stále dalekosáhlejší využívání a ovládání přír. a spol. procesů a stále účinnější praktické přetváření světa člověkem. Jako spol. instituce předpokládá věd. a výzkumné pracovníky, jejich znalosti a schopnosti, kvalifikaci a zkušenost, nadání a tvořivost, dále věd. ústavy a laboratoře, systémy věd. informací a veškeré existující poznatky jako základ a prostředky věd. činnosti. Věd. badatelská činnost se liší od mnoha činností, jejichž výsledek bývá v principu předem znám, tím, že přináší v zásadě nové poznatky, tj. výsledky jsou z principu netradiční. Proto z v. vycházejí neustále impulsy působící revolučně na jiné oblasti spol. a duchovní činnosti. - V užším smyslu se nazývá v. její určité odvětví, obor, disciplína, charakterizované specifickým předmětem a metodou, popř. technikou výzkumu. V. však nelze omezovat na přírodní (někdy též exaktní v.), vylučovat z ní filoz. nebo zaujímat distancovaný postoj k humanitním vědám; z půdy filoz. jako svého základu se speciální vědy hist. vyvinuly a zůstávají s ní v té či jiné podobě nerozlučně spojeny. V. nelze ani zužovat na prostý popis faktů nebo symbolické formulace, ani omezovat její právo pronikat do stále hlubší podstaty jevů a předvídat budoucí vývoj, tj. uplatňovat prognostické funkce v. Souhrn poznatků všech speciálních věd vytváří hist. podmíněný a proměnlivý obraz světa, který však není totožný se světovým názorem. Některé filoz. směry, jako existencialismus, projevují nevraživý poměr k v., jiné, jako pozitivismus a scientismus, se naopak nepřátelsky obracejí k filozofii. Předpoklady pro vznik v. a jednotlivé elementy věd. poznatků se objevily nejprve v zemích starověkého východu, v Egyptě, Babylónii, Indii a Číně. Nahromadění empirických zkušeností a pozorování umožnilo na určitém stupni jejich uchovávání, zpracování abstraktním myšlením, zobecnění a výklad jevů přírody a společnosti. Tak vznikaly - nikoliv bez vztahu k praktickým potřebám - prvopočátky astr., mat. a geom., lék., jazykovědy, etiky a logiky. Vědění mělo nejprve živelný charakter a bylo spojeno s každodenní praxí a životem; každý poznatek musel být objevován mnohokrát. Postupně se však poznávací činnost osamostatňovala, až vznikl zvláštní druh duchovní činnosti. Nashromážděné poznatky a vědomosti byly přejímány tradicí a zpracovány v ucelené teoretické soustavy. Tento proces se nejvýrazněji uskutečňoval ve starém Řecku, kde se od 4.st. př.n.l. objevili filozofové a zároveň vědci zabývající se vědou profesionálně a distancující se od mytol. a náb. tradice. Od té doby až do prům. revoluce zůstávala hlavní funkcí v. funkce vysvětlovací; v. rozšiřovala horizont vědění o světě, zejm. o přírodě, včetně člověka. Teprve vznik strojové velkovýr. vytvořil předpoklady pro přeměnu v. z činitele převážně nazíravého v aktivní faktor samotné výroby. V. se měnila v duchovní potenci výroby a zároveň se stávala spol. činitelem zasahujícím do nejrůznějších oblastí spol. života. Podstatně se měnila struktura v.; již od 16. a 17.st. se ustavovaly jednotlivé samostatné obory konkrétních v., v 18. a 19.st. zintenzívněl proces diferenciace ve v. charakteristický pro novodobou v. Hlavním úkolem v. se stalo poznání přírody v takové podobě, aby mohla být využívána a přetvářena. V souvislosti s tímto tech. zaměřením začínal převládat komplex fyzikálně chem. disciplín s příslušnými aplikovanými výzkumy; ustavila se důležitá skupina v. technických. Vývoj v. probíhá nerovnoměrně, střídají se období extenzívního růstu s obdobími intenzívních rev. přeměn. Již renesanční v. přinesla proti středověku rev. přeměny; byla součástí tehdejší kult. rev. Rev. převraty ve v. jsou spojeny zejm. s takovými objevy jako heliocentrická soustava v astr., přechod od alchymie k novodobé chemii, Darwinova teorie, Mendělejevova periodická soustava prvků, objev neeuklidovské geometrie.
