výboj
výboj, průchod el. proudu ionizovanými plyny a parami zprostředkovaný pohybem volných elektronů a iontů za působení el. pole mezi elektrodami. U nesamostatného v. je ionizace plynu vyvoIána vnějším ionizačním činidlem: ionizačním zářením (ultrafialovým, rtg., radioakt.) nebo i ohříváním plynu plamenem. Velikost nasyceného proudu je závislá na intenzitě ionizačního činidla, po jeho odstranění výboj zaniká, i když el. pole mezi elektrodami trvá. Při samostatném v. dochází k lavinové ionizaci, při které produkty předchozí ionizace (zejm. elektrony) získají od el. pole takovou energii, že samy - dřív než dopadnou na elektrodu - ionizují dále přítomný plyn. Lavinová ionizace se při zápalném napětí mezi elektrodami rozvine z nepatrné ionizace způsobené radioakt. zářením zemské kůry a kosm. zářením. K celk. proudu výbojovou drahou přispívá i sekundární emise elektronů, při intenzívním v. také termoemise elektronů z elektrod. Proud lze řídit pouze vnějším odporem zařazeným do obvodu mezi zdroj napětí a elektrody. V. zaniká při zhášecím napětí. Podle intenzity a stability proudu se samostatné v. dělí na tři typy: doutnavý v., jiskrový v. a obloukový v. Jejich vzájemná souvislost je patrná z voltampérové charakteristiky. - Procesy, které vedou k ionizaci molekul plynů a par, způsobují i jejich excitaci; molekuly pak následně vysílají elmag. záření často i ve viditelném oboru - v. svítí.
