výšková nemoc
výšková nemoc, horská nemoc - onemocnění způsobené nedostatečným zásobením tkání kyslíkem při pobytu ve vysokohorském prostředí, kde je snížený tlak kyslíku v atmosféře. Je charakterizované zvýšenou únavností, zrychlením srdeční činnosti a dušností (zejm. námahovou). Vyskytuje se ve formě chronické (po určitou dobu u lidí, kteří se přistěhovali do vysokých poloh) nebo akutní (při výstupu na hory).
