víra
víra 1. postoj vyjadřující na rozdíl od vědění více či méně oprávněnou důvěru, očekávání nebo předpoklad; specifický vztah ke skutečným či pomyslným objektům a jevům a jemu odpovídající (z něho vyplývající) duchovní stav, vyznačující se přijímáním hodnověrnosti a pravdivosti těchto entit bez teor. a praktického dokazování (ověřování); psychol. fenomén zal. na citovém oddání se určité ideji, jejíž subj. významnost vyplývá ze zaměření člověka a jeho hodnotové orientace; bezvýhradné, celou osobnost pronikající oddání se určité myšlence, jež přesahuje meze pouhé důvěřivosti apriorně jednoznačným vyloučením rozpornosti mezi obj. realitou a představou. V. je v součinnosti s nadějí z psychol. hlediska jedním z nejvýraznějších a nejkompaktnějších motivátorů, vyznačující se silným emocionálním nábojem a sugestivitou, která může přecházet v autosugesci. V. jako neotřesitelné přesvědčení o správnosti a pravdivosti subj. nazírané ideje bývá někdy vymezována obrazem ,,stále kladné skutečnosti" (real assent), jež může být důsledkem jak opakované ověřenosti (osvědčení), tak nedostatku argumentační jistoty; 2. náboženská víra - přesvědčení o pravdivosti náboženského učení; obecně nedokazatelné přesvědčení o náb. pravdě, vyplývající ze subj. situace odcizení a spočívající na fantasticky zkresleném odrazu skutečnosti (přesvědčení o existenci nadpřirozených bytostí a sil, zasahujících do dění v obj. světě). Jako protiklad věd. myšlení se náb. víra zaměřuje na obsah určitého náb., na povahu náb. reglementovaného spasení jako životního východiska a na normy chování, prohlašované daným náb. (církví) za odpovídající či nutné. Náb. víra, která svou principiální nedokazatelností poskytuje široký prostor fantazii, vyzdvihuje jednostranně subj. motiv nad čin, což se často vnějškově projevuje jako iracionální podtext náb. víry. Vazba motivu a činu v tomto případě nenaplňuje rámec kauzality, ale stává se sama o sobě vnitřní ideou subjektu, součástí jeho přesvědčení. - Přestože dějiny lidstva jsou naplněny bojem mezi náb. vírou a věděním a že všechny pokusy teol. o rozumové zdůvodnění této víry ztroskotaly, nelze jednorázově a jednoznačně náb. víru oddělit od dosavadní lidské existence; 3. systém náb. názorů a dogmat, jimiž se řídí věřící daného náb. (věrouka).
