vídeňská škola dějin umění
vídeňská škola dějin umění, metoda dějin um. a jejích představitelů na vídeňské univ. (F. Wickhoff, A. Riegel, M. Dvořák). Na zač.20.st. byla vlivným progresívním ohniskem rozvoje disciplíny. Kromě zvýšených nároků na vědeckost krit. metody patřila k hl. zásadám školy idea nepřerušeného vývoje a rehabilitace um. epoch považovaných dříve za úpadkové (pozdně řím. um., manýrismus, barok). Za hl. faktor vývoje považoval A. Riegel tzv. um. chtění, vnitřní nutnost, zakládající styl. Odmítal Semperův mech. determtnismus ve prospěch relat. svébytnosti sféry um. Vývoj formy se .podle Jeho představ odehrával mezi pólem haptickým (objektivním) a optickým (subjektivním). M. Dvořák přešel od poJetí ryze formového vývoje slohu k důrazu na vztah um. k ostatním formám duchovního života a na hist. určenost díla. Prostřednictvím žáků a následovníků měla v. š. d. u. mimořádný význam pro rozvoj dějin umění v Čechách (V. Birnbaum, V. Kramář, A. Matějček).
