utrechtský mír
utrechtský mír, mírové smlouvy dojednané západoevr. mocnostmi na kongresu v Utrechtu 1711 (oficiálně od 1712) - 1713; vedly k ukončení války o dědictví špan. Rozhodující bylo mírové jednání mezi Francií a Velkou Británií, která přestala podporovat Habsburky po smrti Leopolda I. a Josefa I., aby zabránila spojení rak. a špan. zemí pod vládou jednoho panovníka (Karla VI., jako špan. krále Karla III.). 11. 4. 1713 byl podepsán mír Francie s Velkou Británií, Nizozemskem, Pruskem a Portugalskem; smlouva zajišťovala Bourbonům nástupnictví ve Španělsku pod podmínkou, že vláda ve Francii a Španělsku nebude spojena v jedné osobě; Francie zato postoupila Británii některá území v Sev. Americe (Nový Foundland, Nové Skotsko), uznala vládu hannoverské dyn. v Británii, zavázala se nepodporovat jakobity a zřekla se územních nároků v jižním Nizozemí a v oblasti Amazonky (ve prospěch Portugalska). Byl rovněž potvrzen tzv. bariérní traktát z 29. 10. 1709 (právo Nizozemska ovládat systém pevností v již. Nizozemí jako bezpečnostní bariéru proti případnému fr. vpádu); Prusko získalo Geldern a Neuchâtel, Savojsku přislíbeno král. sicilské a případné nástupnictví savojské dyn. po Bourbonech ve Španělsku. 13. 7. 1713 uzavřen mír mezi Španělskem a Velkou Británií; Británie uznala vládu Filipa V., Španělsko bylo nuceno uznat obsazení Gibraltaru a Mallorky Británií a potvrdilo Británii smlouvu o asientu (dovoz otroků do špan. kolonií z Afriky). Karel VI. utrechtský mír zprvu neuznal a pokračoval v boji; 1714 byl však u. m. potvrzen a dále doplněn mírem rastattským a bádenským. K udržení výsledků u. m. a rastattského míru proti snahám Španělska o jejich revizi byla 1718 uzavřena londýnská dohoda.
