utrakvismus
utrakvismus [-iz-], kališnictví - souhrn náb. představ a liturgických zvláštností umírněného husitství od 15. do zač. 17.st. U. vycházel z demokratizačního požadavku zrovnoprávnění řadových křesťanů s duchovními přijímáním večeře Páně podobojí způsobou (sub utraque specie), tj. chleba i vína, symbolizujících Kristovo tělo a krev. Přijímání z kalicha se stalo ústředním bodem utrakvistické liturgie; až do povolení kalicha papežskou kurií (1564) sbližovalo u. s dalšími reformačními proudy, které se radikálně rozešly s kat. církví. Přijímání podobojí zavedli 1414 husitští teologové Jakoubek ze Stříbra a Mikuláš z Drážďan. Husité se původně pokoušeli prosadit u. jako všeob. platné náb. v č. zemích, avšak po porážce radikálního křídla u Lipan (1434) se spokojili s uznáním utrakvisticko-kat. dvojvěří (kompaktáta ze 1436). Utrakvisté položili základy svébytné círk. organizace: zvolili Jana Rokycanu pražským arcibiskupem (1435) a zřídili správní středisko, tzv. dolní konzistoř při Týnském chrámu na Starém Městě pražském. Proces vytváření utrakvistické círk. organizace ztroskotal na nereálné představě o jednotné kř. církvi a z ní vyplývajícím lpění na tzv. apoštolské posloupnosti; podle této zásady nemohla utrakvistická církev dosazovat biskupy bez povolení papeže (po Rokycanově smrti 1471 stál v čele pouze administrátor) a světit své kleriky. Tím se utrakvističtí duchovní dostávali do závislosti na kat. církvi a postupně se s ní sbližovali. Splynutí zpomaloval odpor šlechty, která trvala na zásadě nemajetné církve, a prostých věřících, kteří se nechtěli vzdát liturgických zvláštností, ani uctívání Jana Husa a Jeronýma Pražského. Část rozhodnějších utrakvistů se připojila k jednotě bratrské a po 1517 k luteránům a dalším reformačním proudům. Působením luterství na u. docházelo v 16.st. k jejich konfesijně politické diferenciaci. Starokališnická menšina se za podpory Habsburků dále sbližovala s katolíky a zač. 17.st. s nimi splynula. Novoutrakvistická většina se již nespokojovala se symbolem kalicha, ale sbližovala se s luterstvím. Novoutrakvisté se zasadili o vypuštění kompaktát (omezujících legální ochranu státu na kat. a starokališnickou církev) z platných zemských privilegií (1567) a spolu s luterány a s jednotou bratrskou vypracovali 1575 společné vyznání (Českou konfesi). Česká konfese byla legalizována 1609 Majestátem Rudolfa II.; její stoupenci měli blízko k luterství, ale nazývali se podobojí a hlásili se k husitské tradici. Zcela se odpoutali od katolictví a vytvořili samostatnou círk. organizaci v čele s administrátorem, konzistoří a pražskou univ. jakožto ideovým střediskem. Po bělohorské porážce 1620 byla tato círk. organizace zrušena a modifikovaný utrakvismus násilnou rekatolizací potlačen.
